Před a po...

Budoucí bylinková zahrádka před skleníkem a také vydlážděná pěšinka je nová...Dneska až zavřu oči, tak uvidím jen ty žulové kostky, uffff.

Jaro..

Už to tak vypadá, jaro je tu... Pár slunečních paprsků a hned je veselejší pohled na svět

Od Ivetky....

Obrázek za obrázkem,
nosí mi každý den,
jednou s princeznou,
podruhé srdíčko jen.

Pokaždé s úsměvem,
i stokrát za den,
běží zpět s pochvalou,
kreslit další svůj sen.

Na obrázku prý je jako nevěsta s nějakým ženichem :-)

Můj sen

Tak se mi pomaloučku plní můj sen, navrhovat zahrady.
Mám skvělé a odvážné kamarádky. Na jednom z návrhů už pracuji. Tak uvidíme, snad se bude líbit.
Zatím je to jen taková "hrubá stavba". Ještě to chce doladit. Je to zatím jen kousíček z celého projektu...
Asi mi to nakonec zabere více času, než jsem myslela, ale to nevadí, mě to strašně moc baví. Je to pro mě relax a ten pocit, že také zapojuji občas hlavu, to je prostě paráda. Když si sednu k počítači, tak nevidím, neslyším, hlavou mi létají barvičky, kytičky, měsíci v kalendáři...ale je to můj koníček a je to super.

Holky, díky moc, jste zlaté.

Sněženky

2 dny svítí sluníčko, pár centimetrů sněhu odtaje a překvapení je tu. Rozkvetly pod sněhovou přikrývku a jen čekaly až je sluníčko prozradí.

Hned je veseleji, ikdyž u ná nic moc. Mára zůstal doma, chytnul od dětí střevní virozu, tak mám doma teď 4 dětičky. Nevím co dřív, jestli převlíkat pyžámka, postýlky, nebo prát a věšet prádlo :-(

Bez komentáře..

tohle za nás slova neudělají. Takže jsme se na to s Márou vrhli... Táta řezal, štípal a já nosila a rovnala do sklípku... Naštěstí máme vzorné děti. Krásně si hrály venku v domečku, dělaly nám bábovky ze sněhu a nebo si doma stavěly lego a my s Márou makali celý víkend, ale bude teploučko, bude nám v kamínkách praskat ohníček a bude fajn.

Od Pendulky jsem dostala tohle krásné ocenění, kterého si nesmírně vážím.
Ve focení nejsem žádný profík, fotím hlavně moje 3 milované děti, kytičky na zahrádce, občas něco na lodi....
A žádný spisovatel ze mě nikdy také nebude...

Já moc a moc děkuji. Pendulka je pro mě vzor. Chodím se k ní téměř každý den kochat. Protože co fotka, to je prostě nádhera a občas jen sedím a hledím...

A posílám dál Mater, bloguje jen chvilku, ale je poctivá a každý den přidává fotečku. Tak ať nadšení vydrží hodně dlouho a daří se spousta krásných foteček...

Jen tak...

... chodíme po zahradě, koukáme, jak je vše zapadané, kytičky jsou schované pod bílou sněhovou peřinkou, děti zapadávají až po kolena v hlubokém sněhu, ale i tak je to fajn. Užíváme si, po dlouhatánské době vykouklo na chviličku sluníčko. Hned je na světě veseleji.

Srdíčko

To je můj Mára. Ví, že držím dietu, že nejím, že chci sundat pár kileček a stejně mi bude neustále kupovat dobrůtky. No co s takovým krásným dortíkem, přeci ho nevyhodíme. Tak jsem kousíček ochutnala a zbytek snědla rodinka.

A já ostuda pro Máru nic neměla. Kvůli zabíjačce jsem se nikam nedostala... Tak dostal sladkou pusu, to musí stačit :-)

Ze zabijačky..

Jedna momentka.
Honzík s Jirkou, kamarádka Martina a Dáša..., letos bylo více pomocníků, tak šlo vše hladce a rychle. V neděli už jsem měla i naklizeno.

Drozd kvíčala

Zabydlel se u nás, chutná mu všechno, nejvíc asi jablíčka :-)

Jako Popelka,

tak tak jsem se cítila, když jsem roztrhla pytlíček se směsí semínek pampové trávy. Semínka jsou barevně odlišena, tak jsem zasedla a skoro hodinu třídila semínka na 2 hromádky. Nedalo se nic dělat, když chci vědět, která pak bude růžová a která bílá :-). No opravdu se nudím.

Stále je na co koukat,

ani nemusíme mít doma televizi. Stačí se kouknout z okna a vidíme na stavbu. Já z toho drnčení skleniček a příšerného rámusu vůbec radost nemám, ale dětem se to líbí. Honzík je neustále na kuchyňském okně a volá bagr, bagr, tatra, tam - mimi bagr, tam pán, jůůůůů, není bagr, bagr chrrrr pšííí - to když bagr odjede....

No staví tu protipovodňovku, musíme to vydržet a doufat, že nám nespadne baráček.

Vlnění trošku jinak

Tak nám v sobotu ráno dosloužila naše mikrovlnka, byl to náš svatební dar. Už sloužila skoro 7 let. Ach jo, co se dá dělat. Svítila, točila se, broukala si, ale nevlnila.

No a dneska jel Mára dopoledne s Lucinkou plavat a cestou z plavání se stavili juknout v krámu na nějaké nové mikrovlnky.
Lucinka se hned prý zamilovala do červené, prý by se nejvíc líbila hlavně mamince. Asi kvůli barvě a nebo kytičkám.To mě strašně moc dojalo, že ta moje velká holčička myslí hlavně na mě.
Ale táta troubu nekoupil. Jel s Lucajdou do práce, makal a Lucinka si ve firmě hrála a koukala na nějaké pohádky.
Ale to by nebyl náš táta, aby přijel domů s prázdnou. Tak jeli znovu do obchodů a znovu koukali. Mára si dokonce i vybral, stříbrnou, ale...
Naše Lucinka prý měla slzy jak hrachy. Sice tatínkovi říkala, ať si tu stříbrnou klidně koupí, ale prý bylo vidět, jak je strašně zklamaná, že nebude červená pro maminku.

Takže Máru oblomila a ten dal nakonec do vozíku červenou.

Lucinka je v jádru takový dobrák, ona má tak čistou dušičku. Prostě myslí hlavně na ty druhé.

Moc mě potěšilo, že myslela na mě, aby mi udělala radost. Aby se vlnka líbila hlavně mě.... Ale na druhou stranu chápe, že táta je autorita, že je to hlava rodiny a když táta rozhodne, tak prostě ví, že musí poslechnout. Nevztekala se, nedělala scény a s řinoucími se potoky slz přemlouvala tátínka, ať si tu stříbrnou klidně vezme.

Chápu, že Máru oblomila ta její dobrá povaha. Ty slzy ne, ale to, že se Lucka snaží pochopit přání druhých, ikdyž ona by vybrala něco jiného.

No a jak myslíte, že to dopadlo.

Mára nakonec koupil krásně červenou a sám teď večer uznal, že Lucinka vybrala dobře. Že se nám sem hodí i více, než stříbrná.

A já mám také radost. Hlavně z toho, že vidím, že se nám ta výchova docela daří. Že ty moje proslovy o svědomí, o čisté duši, o přání, o pocitech, o lásce, o rodině, prostě že to má smysl a že to není všechno jen ztráta času a že mě asi i občas Lucinka poslouchá :-)

Snídaně

Tak mám dneska zdravou snídani, strouhanou mrkev s kokosem. Nakonec fotka vyšla lépe, než jsem sama doufala.

U zápisu..

Nejdřív u 1. stolečku, tam se kreslilo, zjišťovala soustředěnost, pracovní tempo a pak se šlo ještě do třídy k další paní učitelce.

.. obě dvě jsme se trošku bály. Já i Lucinka. Ale nakonec to všechno dobře dopadlo. U zápisu prošla a můžeme se těšit na září.

Přípravy

Zítra má Lucinka velký den, tak jsou u nás velké přípravy. Samozřejmostí jsou copánky, aby měla vlnkovaté vlásky :-)

Návštěva

Dneska odpoledne se u nás na "skok" stavila teta Gábina s Ajkou a Matouškem. Děti byly nadšené, lítaly tu, honily kočky. Prostě paráda... Já s Gabčou pokecala. Sice to byl rychlopokec u kávy, ale jsem vděčná i za něj. Víc jak týden, už jsem tu zavřená, dětí mám až po krk, takže kamarádka opravdu bodla a hnem mi je lépe. Jen doufám, že jsem jim nepředali nějaké naše bacílky, to by mne mrzelo.
No a dostali jsme od Gabči výbornou směs sušeného ovoce. Tohle chroupání máme s dětmi moc rádi.

Vždycky, když se na tu misku podívám, tak si hned vzpomenu na tu odpolední pohodu a mám úsměv na tváři,
děkuji...