Hurá, škola volá!

Tak a je to tu.
Máme doma prvňačku. Uteklo to jako voda a naše Lucinka už jde do školy. Stále je to naše malá holčička, ikdyž, vlastně už je to někdy velká holka a skoro slečna.

Aby toho nebylo málo, tak jde dnes poprvé do školky i Ivetka.

Takže jsou to velké přípravy. Kornouty máme vyrobené pro obě dvě už několik dní a dokonce je Honzík ani nestihl zničit.

Tak první fotečka, děti už jsou skoro nachystané, Ivetka už přestala řvát jak (kráva), že do školky nepůjde a že chce být doma s maminkou...



Jako první vedeme do školky Ivetku. Je ve 3. třídě, kam chodila i Lucinka.

Takže tady už vysmátá Ivetka


Do třídy to zvládla bez slziček, jediný, kdo plakal, tak byla zase maminka :-(.

A tady už jsme před školou. Kámošky Lucinka a Majda. Nebudou spolu ve třídě, ale myslím, že to zase taková tragédie není. Vynahradí si to venku na hřišti.


A tady je třídní paní učitelka Kuželová, já i Lucinka jsme z ní nadšené



A naše aktivka, co si sedla do první lavice, tak už se hlásí


A ještě jedna momentka spokojené školačky



A malý předškoláček Honzík, už počítá kuličky :-)


A právě dopisuje dnešní příspěvek a už je tu Mára s Ivetkou, je nadšená, jen je trochu otrávená, že se učili trapnou písničku Prší, prší :-). Ale jinak je v pohodě....

A Lucinka byla nadšená úplně neskutečně. Hned jak jsem si ji vedla z družiny, tak první věta byla: "Mami, ta škola je mnohem lepší, než školka, škola je úplně skvělá" Tak doufám, že jí to nadšení dlouho vydrží a že se jí bude ve škole líbit.

Koťátka

Tak je to tu, malá Micka přivedla k dědovi na balkon 5 krásných koťátek...

No řekněte, nejsou nádherná?

Jestli víte o někom, kdo by chtěl do bytu či baráčku, tak písněte. Moc rádi darujeme.

Už chodí na kočkolit, jsou čistotná, baští o 106 a jsou opravdu roztomilá.

Pepíček

Tak máme nového člena rodiny. Ukecaly jsme tatínka a koupili jsme krásné morčátko :-)

Kuličky všude

Tak nám dneska přijela návštěva, Peguš a JoJa, bylo to moc fajn a užili jsme si i legraci.... S modelýnou, která je úplně na prd, ale dětem se líbila.

Marod

U nás nemůže být chvilku klid. Co se divím, když jsou doma 3 děti a ještě takové schůdky, tak je jasné, že každou chvilku máme doma maroda.

V Ivančicích

Z Moravského krasu rovnou frčíme za Verčou a Míšou do Ivančic. Mají takový klasický menší domek na malém městečku, s malou zahrádkou, ale je tam pohoda..

Mají na zahradě starou vanu na dešťovku, ta samozřejmě upoutala naše děti. Dělaly si z lístečků a z pampelišek lodičky. Takže zatímco já hlídala, aby se některé dítko nekoupalo, tak Mára fotil :-)

Z Ivančic se ještě jelo do Kozojed za babičkou a dědou. Děda zrovna dopustil bazén a čistil ho. Naše děti se hned chtěly koupat, tak tam Mára skočil - dobrovolník. Iveta i Honzík jen zalapali po dechu, Lucka tam skočila 3x a nejradši by se tam rachtala jako tatínek, ale měla smolíka. Voda nebyla ještě nejteplejší :-)




Takže pár Márových fotek z Ivančic

Pistolnice

Mára fotil mobilem, tak kvalita nic moc, ale prý sestřelila i jednu plechovku...

Lucinka přišla natěšená, tak můžeme doma trénovat, za barákem. Taky mě tam táta učil střílet, bohužel starý chlívek už tam nemáme, vzala ho voda.... tak najdeme nějaký jiný terč. Třeba srnky :-). O víkendu už nad plotem Mára jednu zahlédl...

Čtenáři

Někdy jsou i takové chvilky, kdy je u nás naprostý klid, ticho a přeci máme doma všechny 3 dětičky a jsou vzhůru :-)

Jak bláznivá matka dostala šílený nápad....

Nevím proč jsem dostala tak hloupý nápad, ale najednou jsem zvolala, že jdeme ven a pojedeme do krámu na kolech. Nadšený Honzík mi hned odpověděl, že on na motorce...

Už jen vyndat kola z garáže, dotáhnout je po schodech k vrátkům, motající se Honzík s motorkou, o kterého jsem se málem 3x přerazila, to mě mělo varovat. Ale mám tvrdou palici a nechtěla jsem do krámu táhnout plačící a zklamané děti...

No tak jsme si dotáhli kola mimo stavbu a začalo to...

Lucka se ještě pořádně neuměla rozjíždět, takže neustále na mě čekala, zkoušela to a já jí pomáhala.

Iveta byla dneska poprvé na kole. Poprvé v životě, sice s kolečky, ale stejně. Vůbec neměla ponětí, jak se šlape, takže jsem klečela na zemi, občas v louži a snažila se jí pomáhat, ruce držela na nožkách a šlapaly jsme...Vůbec jí to nešlo. U hasičárny už jsem byla na zhroucení, ale co s koly....Hodit přes plot u zásahovky? Přeci nepotáhnu na zádech 2 kola a motorku.

Honzík sice jezdí na motorce sám, ale zásadně kde se mu zachce. Sice když nááááhodou jelo auto, tak tedy spěchal na chodník, ale stejně to bylo o nervy.Nevěděla jsem kam dřív běhat, kam dřív koukat.

Takže pomoci Lucince, tlačit Ivetu, hlídat Honzíka, občas mu na 2 minuty nést motorku....

No u Zelenků, asi 100 metrů před obchodem už bylo mírné klesání, tak konečně holky jely samotné....

V krámu jsem si ještě naložila pořádný nákup do batohy a skoro jsem se pokřižovala před cestou zpět...

Ale jak jsem koukala.

Iveta posilněna rohlíkem, píši celým rohlíkem, to snad nikdy ještě nesnědla... sedla, šlápla do pedálů a jela sama bez pomoci až domů. Ten kilák a půl, nebo kolik to máme, v pohodě a krásně jela, užívala si to, smála se, před kopečkem přidala, šlapala o 106, prostě úžasná a šikovná holka. Udělala mi dneska tak velkou radost.... Nevěřila jsem, že ty její slabé nožky to takhle pěkně zvládnou. Zvládla to...

A Lucinka? Ta si dala také celý rohlík, naskočila na kolo a jela a jela a když se potřebovala znovu rozjet, tak to najednou sama zvládla. Domů přijela šŤastná, že sama zvládá rozjezdy i do kopečku... Paráda, další pokrok.

A Honzík, ten drandil až domů, bez problémů, krásně frčel a já měla konečně čas vyndat z těžkého batohu foťák...

Na to, jak hrozný byl začátek, tak o to krásnější a neuvěřitelný byl konec. Kdy se ze zoufalé a zničené matky stala šťastná maminka s úsměvem ve tváři...

Tak jsme si doma udělali čajík a děti zhltly dortíka, co si vybraly. Sice žádná sláva, trošku popraskaná poleva z cesty v batohu, ale vůbec to nevadilo...

Tak snad bude počasí přát a zítra se vypravíme znovu na kola a motorku

Svítící svět...

Tak se Lucinka dočkala, ráno jsme jí popřáli a dostala její vytoužený globus. Neužila si ho, hned běžela do školky...

Ale večer jsme zatáhli, zmáčkli vypínač a svět začal svítit :-)
Lucinka je z globusu nadšená, neustále se na něco ptá, jako na rovník, poledník, severní a jižní pol a tak podobně.
Prostě už je to naše velká slečna, která si už umí číst, názvy států. Samozřejmě jen takové ty hodně jednoduché. Čínu zvládla v pohodě.

U vody

Tak jsem se domluvila s Gábinou a naplánovaly jsme si odpoledne v přírodě.

Tak jsem naložila moje 3 milé dětičky a vyrazili jsme směr Modřany. Byla to moje premiérová jízda, zatím jsem jezdila jen po zbraslavi, ale zvládla jsem to.Mám skvělou navigátorku Lucinku, která vždy hlásí kolik mám jet :-). A bylo to fajn, žádná kolize, prostě pohoda....

S Gábinou jsme si daly kafčo a vyrazilo se ven.

Sice jsem táhla kočárek, ale Honzík v něm nechtěl sedět, ale tlačit ho, takže jsme byli pěkná brzda. Když už jsme konečně dorazili k Vltavě, tak neuplynulo ani snad 5 minut a naše Iveta už se koupala. Prostě ve vodě kačenky, kluzká tráva, a Ivetce to podklouzlo a už tam byla. TAkže jsem jí svlékla boty, ponožky, tepláčky i kalhotky. Náhradní oblečení nebylo, tak Lucinka půjčila ponožky, já ji dala svou mikinu a nohy si navlékla do rukávů :-) na těle měla Matouškovu větrovku a mohlo se jít dál.

Šlo se za pokladem, hledat kešku. No ale Iveta musela jet celou dobu v kočárku, což špatně nesl mamánek Honzík. Ale vzal to nakonec dobře, protože parťák Matoušek mu půjčoval motorku a nebo běžel anebo šel s tetou Gábinou, nebo se nesl na koni....

No a naše Lucka, ta našla nějaká pírka od kačen a labutí a snažila se lítat celou cestu zpět, tak byl klid, ani nezlobila. Měla svoje peří, dělala orla a byla děsně roztomilá, jak se snažila lítat.

Matoušek je ohromný šikulka, nejradši tahal nějaké obrovské klacky, krmil kačenky a krásně povídal.

Ajka to je prostě velká slečna, neustále vypráví nějaké krásné příběhy a historky a je to taková rozumbrada.

A Ivetka seděla v kočárku, vždy se jen přihlásila, že chce taky jablíčko, nesla to statečně, že ani nemůže z kočárku za kačenkama. Ale Gábina ji vzala do náruče a donesla až k labutím. Tak ještě večer, než usnula, tak mi říkala, že na ní byla teta moc hodná.

Prostě to byl úžasný den, pokecala jsem si s prima kamarádkou, dětičky si užily taky super den, sluníčko svítilo o 106, hladina se leskla, no paráda. Doufám, že si to brzy zopakujeme.

A ještě jsme tam potkali dědu. NAjednou nás zdraví nějaký sportovec na kole a on to můj tatínek. No koukala jsem jak spadlá z višně. Prý mě ani neviděl, ale poznal Honzíka, tak to mě potěšilo :-).

A tohle je fotečka pořízená cestou zpět k domovu. Kousek od Trolli je takováhle nádherná studna.




Další fotečky vložím zítra, až se svolením Trolli, protože většinu u vody fotila ona.

Páni kluci

Tédy, tak já tu teď sedím a koukám a nestačím se divit, jak nám ta miminka rostou. Nedávno byl Matoušek maličkatý prcek, Honzík miminko a teď už jsou to parťáci. Jen Honzík toho ještě moc nenamluví, ale autíčka stačila a takhle krásně si hráli.

A ještě jedna dokumentační z cyklu zakuklující se housenky Božky

Na plný plyn...

Od rána jsem nějak v poklusu. Ráno odvézt Lucku do školky, poklízet, uvařit, v pauze, když honzík spí, tak nanosit dlaždičky a zase do školky, ještě se optat ve škole na keramice, jestli tam Lucka nemá čepičku....(nakonec se našla)..., do Lidlu nakoupit, domů, uklidit nákup, je půl 6 a jdeme ven mýt auta.... V 7 jsme doma, jsem hotová a jsem ráda, že jsou děti chvilku ve vaně, uffff.... to byl zase den... a jdu připravit knížky na zítra do knihovny.


Takže jedna fotečka mého díla....ještě to musím ale podsypat a zasypat pískem - aby to bylo v rovině...




A ještě fotka našich šikovných dětiček, ještě, že jich máme tolik, to jde pak práce od ruky.

Kdo jiný....

než Bořek stavitel, Honzíkův oblíbenec. Tak jsem se do toho pustila a celkem to snad dopadlo dobře. Hlavní je, že byl výborný a oslava se vydařila.

Před a po...

Budoucí bylinková zahrádka před skleníkem a také vydlážděná pěšinka je nová...Dneska až zavřu oči, tak uvidím jen ty žulové kostky, uffff.

Bez komentáře..

tohle za nás slova neudělají. Takže jsme se na to s Márou vrhli... Táta řezal, štípal a já nosila a rovnala do sklípku... Naštěstí máme vzorné děti. Krásně si hrály venku v domečku, dělaly nám bábovky ze sněhu a nebo si doma stavěly lego a my s Márou makali celý víkend, ale bude teploučko, bude nám v kamínkách praskat ohníček a bude fajn.

Jen tak...

... chodíme po zahradě, koukáme, jak je vše zapadané, kytičky jsou schované pod bílou sněhovou peřinkou, děti zapadávají až po kolena v hlubokém sněhu, ale i tak je to fajn. Užíváme si, po dlouhatánské době vykouklo na chviličku sluníčko. Hned je na světě veseleji.

Stále je na co koukat,

ani nemusíme mít doma televizi. Stačí se kouknout z okna a vidíme na stavbu. Já z toho drnčení skleniček a příšerného rámusu vůbec radost nemám, ale dětem se to líbí. Honzík je neustále na kuchyňském okně a volá bagr, bagr, tatra, tam - mimi bagr, tam pán, jůůůůů, není bagr, bagr chrrrr pšííí - to když bagr odjede....

No staví tu protipovodňovku, musíme to vydržet a doufat, že nám nespadne baráček.

U zápisu..

Nejdřív u 1. stolečku, tam se kreslilo, zjišťovala soustředěnost, pracovní tempo a pak se šlo ještě do třídy k další paní učitelce.

.. obě dvě jsme se trošku bály. Já i Lucinka. Ale nakonec to všechno dobře dopadlo. U zápisu prošla a můžeme se těšit na září.

Po kom ty děti asi tak jsou?

Každý má před sebou počítač, tak je jasné, že po tatínkovi. Ivetka si jeden postavila, ale protože nestíhám dávat fotky každý den, tak dám vlastně tu zítřejší, z 1.2. To už postavila počítače všem. Tak prý všichni pracují.
Za povšimnutí stojí Jeníčkův výraz, celý Mára, když se soustředí.