U vody

Tak jsem se domluvila s Gábinou a naplánovaly jsme si odpoledne v přírodě.

Tak jsem naložila moje 3 milé dětičky a vyrazili jsme směr Modřany. Byla to moje premiérová jízda, zatím jsem jezdila jen po zbraslavi, ale zvládla jsem to.Mám skvělou navigátorku Lucinku, která vždy hlásí kolik mám jet :-). A bylo to fajn, žádná kolize, prostě pohoda....

S Gábinou jsme si daly kafčo a vyrazilo se ven.

Sice jsem táhla kočárek, ale Honzík v něm nechtěl sedět, ale tlačit ho, takže jsme byli pěkná brzda. Když už jsme konečně dorazili k Vltavě, tak neuplynulo ani snad 5 minut a naše Iveta už se koupala. Prostě ve vodě kačenky, kluzká tráva, a Ivetce to podklouzlo a už tam byla. TAkže jsem jí svlékla boty, ponožky, tepláčky i kalhotky. Náhradní oblečení nebylo, tak Lucinka půjčila ponožky, já ji dala svou mikinu a nohy si navlékla do rukávů :-) na těle měla Matouškovu větrovku a mohlo se jít dál.

Šlo se za pokladem, hledat kešku. No ale Iveta musela jet celou dobu v kočárku, což špatně nesl mamánek Honzík. Ale vzal to nakonec dobře, protože parťák Matoušek mu půjčoval motorku a nebo běžel anebo šel s tetou Gábinou, nebo se nesl na koni....

No a naše Lucka, ta našla nějaká pírka od kačen a labutí a snažila se lítat celou cestu zpět, tak byl klid, ani nezlobila. Měla svoje peří, dělala orla a byla děsně roztomilá, jak se snažila lítat.

Matoušek je ohromný šikulka, nejradši tahal nějaké obrovské klacky, krmil kačenky a krásně povídal.

Ajka to je prostě velká slečna, neustále vypráví nějaké krásné příběhy a historky a je to taková rozumbrada.

A Ivetka seděla v kočárku, vždy se jen přihlásila, že chce taky jablíčko, nesla to statečně, že ani nemůže z kočárku za kačenkama. Ale Gábina ji vzala do náruče a donesla až k labutím. Tak ještě večer, než usnula, tak mi říkala, že na ní byla teta moc hodná.

Prostě to byl úžasný den, pokecala jsem si s prima kamarádkou, dětičky si užily taky super den, sluníčko svítilo o 106, hladina se leskla, no paráda. Doufám, že si to brzy zopakujeme.

A ještě jsme tam potkali dědu. NAjednou nás zdraví nějaký sportovec na kole a on to můj tatínek. No koukala jsem jak spadlá z višně. Prý mě ani neviděl, ale poznal Honzíka, tak to mě potěšilo :-).

A tohle je fotečka pořízená cestou zpět k domovu. Kousek od Trolli je takováhle nádherná studna.




Další fotečky vložím zítra, až se svolením Trolli, protože většinu u vody fotila ona.