Dárek

Tak jsem dostala krásný dárek k narozeninám, plesové šaty....
Nejsem namalovaná, učesaná, nemám vhodné boty.... no ale šaty se mi líbí, docela se v nich cítím i dobře.

Naposled

Uteklo to opravdu jako voda. Nedávno jsme přijeli na kotviště a už zase odjíždíme. V neděli jsem zamáčkla slzu, vyfotila si zátoku a už se jelo.
Ach jo, bude mi to chybět, strašně moc. Ta jarní vůně, slunečná rána v létě a mlha nad vodou na pozdim. A co teprve ty orosené pavučinky, které máme kolem celé lodě? A co ranní šplouchání okounů o dno lodě? A ty krásné večery, když děti spí, sluníčko zapadá, sedíme s Márou na platě, povídáme si u kávičky.... Ta vůně, když si Mára zapálí fajfku....A nebo to povídání... obyčejné povídání s Lucinkou. Tady se prostě zastaví čas a najednou máme čas na úplně všechno. Hlavně na smích, na povídání, na plány, na sny....
A rána, když vyrazíme jen s tátou na houby. Každý v ruce košík, v druhé ruce chleba a jdeme. Ostatní ještě spí a my vyrážíme do rokle, na praváky. Na krásné smrkové hříbky. A já se nechci nosit s košíkem, tak schválně ty velké přenechávám dědovi a dávám mu je do koše :-).....hlavně letos byla úroda obrovská a koš byl pak příšerně těžký...

Prostě mi to bude chybět. Zátoka s tou svou vůní, kouzlem, melancholií.... Ta skála, zurčící potůček, štěkající havran.... A je toho ještě víc, je toho spousta. Bude mi smutno, bude to těžké... Nejtěžší je leden a únor... To už jsem nervní a vyhlížím sluníčko...

Ale o to více se budu těšit, na večery, na rána, na ten krásný, duši tišící klid.... Už aby bylo to jaro...

Návštěva

Tentokrát na lodi. Přijela za námi Martina s Alenkou. A bylo to strašně moc fajn.
I přes nepříznivé, upršené a silně chladné a podzimní počasí, to byla super. Alenka pořád chtěla koukat na rybičky a vodu a Honzík se docela i rozkecal.

A takhle děti řádily na palandě.


A tady je Mára s Honzíkem a Alenkou.


Za tuhle fotku jsem fakt ráda. Mára se po dlouhé době konečně trošku směje a má takový spokojený výraz.

A myslím, že i ty dvojčátka ještě, by klidně zvládnul :-).

Když hoří nebe...

Tak tohle je včerejší fotka, kterou jsme ulovili po cestě na posvícenskou zábavu do Bojanovic. Takhle krása mi brala dech, doslova. My bydlíme pod skálou, západ slunce nemám šanci bohužel vidět, tak když se náhodou nějaký takovýhle krásný naskytne, tak hned šahám po foťáku.
Donutila jsem Máru zastavit u transformační stanice, akorát naše Lucinka pro to neměla pochopení a neustále nám vysvětlovala, že stojíme v zákazu zastavení a že nás chytnou policajti a dostaneme pokutu...

Zábava byla bujará, děti běhaly po hřišti a když už na ně padla únava, odvezl je tatínek domů a já zůstala s kamarádkama a pokračovala až do neděle... O co sobota byla živější a pestřejší, o to byla neděle nudnější. Jen běžný den, obídek, poklízení a únava.... Tak proto včerejší fotka.

S velkou radostí..

... jedeme hned ráno ke koním, za Alfíkem. Holky mu sbalily mrkvičku a už běží do auta, celé natěšené.

Sluníčko akorát vykouklo, mlha se zvedla, sluníčko svítilo, hřálo a bylo nám všem moc krásně. Člověk jen stojí, kouká na ty poklidně pasoucí se koně a má pocit, že se zastavil čas. Prostě je to obrovský relax na duši.

Lucinka se hned Martině pochlubila, že na Orlíku náhodou našla podkovu... no a to je má chyba, už tu dávno měla být fotka, si teď uvědomuji. Jsem prostě ostuda :-(. Tak minulý víkend jsme šli po čerstvých stopách koníka a najednou, Lucka objevila podkovu, Mára už jí vyčistil a je doma na poličce, už čeká jen na pověšení.
No a přitom se hned ptala na další věci, na čištění kopýtek a tak....

Dneska už jezdila chvilku i sama, ale samozřejmě měla jen kousíček od sebe dozor. Nadšená byla hodně, uvidíme, zda jí to vydrží. Ale do budoucna bychom byli s Márou raději, aby se děti věnovaly nějakému koníčku, který je bude opravdu bavit a neseděly nám doma a nehádaly se,kdo dřív bude hrát jakou hru na počítači...

No uvidíme, co jednou bude, naplánovat si to nemůžeme.

A zase ty věnečky....

Poslední dobou nedělám ve volném čase skoro nic jiného, ale mě to prostě baví. Takže další várka.

Ale slibuji, že ještě dodám fotky z víkendu. Zažili jsme toho spoustu, třeba létající balon těsně nad jezerem, nález opravdické podkovy a spoustu dalšího...

Jen prostě nestíhám doplňovat fotky.

Adrenalin...

To si takhle jedeme s dědou jeho lodičkou Kačenkou po orlickém jezeru a koukáme , jak v dálce letí balon. A letí a letí a klesá a klesá.... a najednou je takhle těsně nad hladinou.. Nejdřív jsem si tedy myslela, že ještě budeme zachraňovat topící se pasažéry a balon. Ale byli to profíci. Přidali plyn a balon letěl zase vzhůru.

Dneska jsme se byli projít na Vystrkově, bývalé vládní sídlo, kam nikdo nemohl. Dneska krásná vila, která byla obložená mramorem, tak je totálně zdevastovaná, vybydlená. Je to škoda, zahrada zničená, zrytá od prasat... prostě smutný pohled. A to tu kdysi odpočíval i pan prezident Novotný. Ani jsem to nefotila, opravdu nic moc.

Ale balon je fajn.

Tak a další várka

U koní

Honzík se svojí nevěstou Alenkou, která je na koni jako doma.


Ivetka

Lucinka


Tak jsme si udělali malý zdravotní výlet na koníky. Kamarádka je spolumajitelka stájí, má i nádhernou kobylku a tohle je Poník Alfík a naše děti :-)

Mimochodem, hlavní důvod výletu byl hnůj :-). Ale děti byly nadšené, takže zase brzy pojedeme.

Pracuji...

až se mi skoro kouří od rukou...

Jestli chcete vidět více, tak na voňavá zahrada

Školačka

TAk už píšeme úkoly, sešity se nám plní razítky a Lucinka je stále nadšená.
Zítra má premiéru,nejde do družiny a po obídku na mě bude čekat na recepci.
Za těch pár dní, co je ve škole, tak nějak neskutečně vyrostla, zmoudřela, snad i zkrásněla, prostě je jiná. Stejná, ale přesto jiná. I babička dneska říkala, že za těch pár dní, co ji neviděla, tak je z ní prostě velká holka.

Jen Ivetka nám dělá nějaká starosti ve školce. Nic skoro nejí, kvůli všemu hned natahuje, ale máme dohodu... Za každý den bez pláče, když dostane pochvalu od paní učitelky, tak si uděláme na nástěnku razítko. Až jich bude 20, dostane svou vytouženou panenku. Moc bych si přála, aby mohl panenku přinést alespoň třeba Ježíšek. Ale třeba překvapí a za měsíc už budu muset vysolit prachy a pořídit Ivetce panenku.

Troška z hasičárny

Sice jsou to fotečky ze včera, ale 1. září prostě patří škole. Tak dávám se zpožděním.
Mára včera poprvé sundaval prstýnek pomocí techniky. Nějaká nešťastná paní, je požádala, tak samozřejmě rádi pomohli.

No a na druhé fotce je Ivo (toho naše děti milují) a Jarda - mají sváteční hasičské uniformy ze 30tých let.

Tak dneska trochu hasičiny a příště už zas rodinka :-)

Hurá, škola volá!

Tak a je to tu.
Máme doma prvňačku. Uteklo to jako voda a naše Lucinka už jde do školy. Stále je to naše malá holčička, ikdyž, vlastně už je to někdy velká holka a skoro slečna.

Aby toho nebylo málo, tak jde dnes poprvé do školky i Ivetka.

Takže jsou to velké přípravy. Kornouty máme vyrobené pro obě dvě už několik dní a dokonce je Honzík ani nestihl zničit.

Tak první fotečka, děti už jsou skoro nachystané, Ivetka už přestala řvát jak (kráva), že do školky nepůjde a že chce být doma s maminkou...



Jako první vedeme do školky Ivetku. Je ve 3. třídě, kam chodila i Lucinka.

Takže tady už vysmátá Ivetka


Do třídy to zvládla bez slziček, jediný, kdo plakal, tak byla zase maminka :-(.

A tady už jsme před školou. Kámošky Lucinka a Majda. Nebudou spolu ve třídě, ale myslím, že to zase taková tragédie není. Vynahradí si to venku na hřišti.


A tady je třídní paní učitelka Kuželová, já i Lucinka jsme z ní nadšené



A naše aktivka, co si sedla do první lavice, tak už se hlásí


A ještě jedna momentka spokojené školačky



A malý předškoláček Honzík, už počítá kuličky :-)


A právě dopisuje dnešní příspěvek a už je tu Mára s Ivetkou, je nadšená, jen je trochu otrávená, že se učili trapnou písničku Prší, prší :-). Ale jinak je v pohodě....

A Lucinka byla nadšená úplně neskutečně. Hned jak jsem si ji vedla z družiny, tak první věta byla: "Mami, ta škola je mnohem lepší, než školka, škola je úplně skvělá" Tak doufám, že jí to nadšení dlouho vydrží a že se jí bude ve škole líbit.

Služba

Tak táta má 1. větší službu u hasičů a to na pyrofestu. Přijel nadšený, ale zapomněl doma stativ, tak fotky nejsou tak vydařené. Ale byl tak kvůli důležitějším věcem, než jsou fotky, že...

Tvoříme

do školy a do školky. Jsou to kornouty na bombonky - tady jen detaily zdobení.

Ostružiny

Tak už pomalu začínají zrát, brzy skončí prázdniny :-( a bude tu škola.

V Sázavě

Tak jsem se vydala s Honzíkem do Sázavy. Bydlí tam kamarádka Jana s Markétkou. Byla jsem tam dokonce přes noc jen s Jendou a druhý den ráno dojel Pavel k babičce Jarce pro Ivetku a Lucinku.

Bylo to strašně fajn, děti byly hodné, já si s Jančou popovídala a ještě nám naložila při odjezdu auto vrchovatě výborným domácím medem.

Cesta tam byla sice dlouhá, ale zvládla jsem to. Pustila jsem si rádio a koukali jsme s Honzíkem po zvířátkách a tak podobně.

Cesta zpět byla ještě přes Kozojedy, no měla jsem toho pak doma dost, ale stálo to za to.

Koťátka

Tak je to tu, malá Micka přivedla k dědovi na balkon 5 krásných koťátek...

No řekněte, nejsou nádherná?

Jestli víte o někom, kdo by chtěl do bytu či baráčku, tak písněte. Moc rádi darujeme.

Už chodí na kočkolit, jsou čistotná, baští o 106 a jsou opravdu roztomilá.

Pepíček

Tak máme nového člena rodiny. Ukecaly jsme tatínka a koupili jsme krásné morčátko :-)

Kapičky

A nezaprší a nezaprší... snad už taky někdy vysvitne sluníčko. Jsem ráda, že prší, nemusím zalívat, vše je krásně svěže zelené, ale přeci jen, občas by mohlo být chvilku pěkně. Alespoň, aby to prádlo uschlo.

Slzičky

Tak nám dneska Lucinka odjelana školku v přírodě.

U školky byl ráno zmatek, vše bylo absolutně špatně zorganizované, rodiče nosili do kufru od autobusu a pak si náhodou všimli, že je asi 20 metrů od autobusu označuje jedna slečna - podle umístění na pokojích... Takže zase kufry ven... podepsat souhlas s jízdou na koních, předat pohledy, sladkosti....

Do toho ještě pršelo, zmatení rodiče chodí sem a tam, děti poletují v dešti, smutné zděšení, že kámošky spolu nespí, prostě atmosféra nic moc a pak to taky vypadala při odjezdu. Najednou se zavelelo, rychle děti do autobusu a už se jede. No mávalo se chviličku a hodně dětí plakalo. Lucince se pohled také trošku zastřel a mě také. Iveta řvala, že se jí bude stýskat, Honzík mával jak o život....

Ale myslím, že děti si to užijí a budou mít krásné zážitky. Těch deset dní uteče jako voda a bude tu. Už se nemůžu dočkat příštího pátku :-(

Kuličky všude

Tak nám dneska přijela návštěva, Peguš a JoJa, bylo to moc fajn a užili jsme si i legraci.... S modelýnou, která je úplně na prd, ale dětem se líbila.

Budoucnost

Již nějakých 15 let mě fascinují bonsaje, tak jsem se konečně rozhoupala, takhle vypadá polotovar, časem bude výtvor :-)

Bylinkový experiment

Nějak mě hned po ránu naladila diskuze o levandulovém sirupu. Byla to jen taková zmínka. Jenže já si prostě potřebuji nějak zpestřit den. Venku prší a prší, je hnusně, děti stále prudí se stejnými kravinami... Prostě se musím něčím odreagovat, dobít si baterky.
Voda, levandule, citron, všechno doma mám a tak se pouštím do levandulového sirupu. Zítra se ještě dodělá, vyladí a uvidíme. Snad to bude poživatelné. Zatím to má krásnou barvu a pěkně to voní po citronu. Bohužel je tam cítit více, jak levandule a jak bych si přála, ale asi je to tím, že citron byl velký a zkouším poměry... no prostě se uvidí a také hlavně v červenci, až bude nová a čestvá bylinka, tak bude další pokus. Asi více pokusů. Možná i nějakou várku udělám jen ryze levandulovou a třeba místo cukru dám med.... A taky levandulový olej, cukrové fialky a nebo plátky růží v cukru.... a příští rok už bude kvést i domácí echinacea, tak pak bude čistě domácí sirup.

Měla bych asi brzdit?!?

Marod

U nás nemůže být chvilku klid. Co se divím, když jsou doma 3 děti a ještě takové schůdky, tak je jasné, že každou chvilku máme doma maroda.

Vitamíny ze zahrádky

Ve skleníku rostou saláty jako o život, ředkvičky ještě rychleji, takže je stále co sklízet a chroupat a vlatně i fotit :-)

S Míšou na procházce

Míša je náš rodinný pejsek. Vzali jsme si ho z útulku před 11 lety a bydlel u mé babičky. Když babička zemřela, tak se přestěhoval k našim a teď občas bydlí s tátou na Zbraslavi a občas u Danči v Praze... Občas, když je tady, tak vezmu děti a jdeme ho vyvenčit. Nadšení jsou všichni 4.

Dneska byl silně náročný den. Ráno obléci děti, odvézt Lucku do školky, nakoupit, domů, vybalit, uvařit obídek, naložit děti, pro Lucku, vyvenčit Míšu, domů, svačina, poklidit alespoň něco...., s Luckou na hasiče a pak jsem se vydala s Honzou a Ivetou do krámu. Honzík mi usnul ve vozíku, rupnul mi batoh... Naštěstí zrovna přijel táta, který měl být už dávno s hasičema na školení strojníků. Ale jak se mi ulevilo, když jsem stála v obchodě, vnáruči spícího Honzíka acítila jsem , jak mi padají z batohu jogurty. A v tom se jako zázrakem před výlohou objevilo červené auto, vystoupil táta a bylo to. Jirka jak nás viděl, tak hned ať si skočíme dozadu, že nás hodí domů, ať ho nenesu až k lomu. Tak jsem byla vděčná jak nikdy...

Doma vybalit ještě nákup, koupání, véča, pak přijela Lucinka... V 9 večer byl konečně klid a já si vytáhla práci :-)

V Ivančicích

Z Moravského krasu rovnou frčíme za Verčou a Míšou do Ivančic. Mají takový klasický menší domek na malém městečku, s malou zahrádkou, ale je tam pohoda..

Mají na zahradě starou vanu na dešťovku, ta samozřejmě upoutala naše děti. Dělaly si z lístečků a z pampelišek lodičky. Takže zatímco já hlídala, aby se některé dítko nekoupalo, tak Mára fotil :-)

Z Ivančic se ještě jelo do Kozojed za babičkou a dědou. Děda zrovna dopustil bazén a čistil ho. Naše děti se hned chtěly koupat, tak tam Mára skočil - dobrovolník. Iveta i Honzík jen zalapali po dechu, Lucka tam skočila 3x a nejradši by se tam rachtala jako tatínek, ale měla smolíka. Voda nebyla ještě nejteplejší :-)




Takže pár Márových fotek z Ivančic

Pistolnice

Mára fotil mobilem, tak kvalita nic moc, ale prý sestřelila i jednu plechovku...

Lucinka přišla natěšená, tak můžeme doma trénovat, za barákem. Taky mě tam táta učil střílet, bohužel starý chlívek už tam nemáme, vzala ho voda.... tak najdeme nějaký jiný terč. Třeba srnky :-). O víkendu už nad plotem Mára jednu zahlédl...