Marod

U nás nemůže být chvilku klid. Co se divím, když jsou doma 3 děti a ještě takové schůdky, tak je jasné, že každou chvilku máme doma maroda.

Čtenáři

Někdy jsou i takové chvilky, kdy je u nás naprostý klid, ticho a přeci máme doma všechny 3 dětičky a jsou vzhůru :-)

Jak bláznivá matka dostala šílený nápad....

Nevím proč jsem dostala tak hloupý nápad, ale najednou jsem zvolala, že jdeme ven a pojedeme do krámu na kolech. Nadšený Honzík mi hned odpověděl, že on na motorce...

Už jen vyndat kola z garáže, dotáhnout je po schodech k vrátkům, motající se Honzík s motorkou, o kterého jsem se málem 3x přerazila, to mě mělo varovat. Ale mám tvrdou palici a nechtěla jsem do krámu táhnout plačící a zklamané děti...

No tak jsme si dotáhli kola mimo stavbu a začalo to...

Lucka se ještě pořádně neuměla rozjíždět, takže neustále na mě čekala, zkoušela to a já jí pomáhala.

Iveta byla dneska poprvé na kole. Poprvé v životě, sice s kolečky, ale stejně. Vůbec neměla ponětí, jak se šlape, takže jsem klečela na zemi, občas v louži a snažila se jí pomáhat, ruce držela na nožkách a šlapaly jsme...Vůbec jí to nešlo. U hasičárny už jsem byla na zhroucení, ale co s koly....Hodit přes plot u zásahovky? Přeci nepotáhnu na zádech 2 kola a motorku.

Honzík sice jezdí na motorce sám, ale zásadně kde se mu zachce. Sice když nááááhodou jelo auto, tak tedy spěchal na chodník, ale stejně to bylo o nervy.Nevěděla jsem kam dřív běhat, kam dřív koukat.

Takže pomoci Lucince, tlačit Ivetu, hlídat Honzíka, občas mu na 2 minuty nést motorku....

No u Zelenků, asi 100 metrů před obchodem už bylo mírné klesání, tak konečně holky jely samotné....

V krámu jsem si ještě naložila pořádný nákup do batohy a skoro jsem se pokřižovala před cestou zpět...

Ale jak jsem koukala.

Iveta posilněna rohlíkem, píši celým rohlíkem, to snad nikdy ještě nesnědla... sedla, šlápla do pedálů a jela sama bez pomoci až domů. Ten kilák a půl, nebo kolik to máme, v pohodě a krásně jela, užívala si to, smála se, před kopečkem přidala, šlapala o 106, prostě úžasná a šikovná holka. Udělala mi dneska tak velkou radost.... Nevěřila jsem, že ty její slabé nožky to takhle pěkně zvládnou. Zvládla to...

A Lucinka? Ta si dala také celý rohlík, naskočila na kolo a jela a jela a když se potřebovala znovu rozjet, tak to najednou sama zvládla. Domů přijela šŤastná, že sama zvládá rozjezdy i do kopečku... Paráda, další pokrok.

A Honzík, ten drandil až domů, bez problémů, krásně frčel a já měla konečně čas vyndat z těžkého batohu foťák...

Na to, jak hrozný byl začátek, tak o to krásnější a neuvěřitelný byl konec. Kdy se ze zoufalé a zničené matky stala šťastná maminka s úsměvem ve tváři...

Tak jsme si doma udělali čajík a děti zhltly dortíka, co si vybraly. Sice žádná sláva, trošku popraskaná poleva z cesty v batohu, ale vůbec to nevadilo...

Tak snad bude počasí přát a zítra se vypravíme znovu na kola a motorku

Kdo jiný....

než Bořek stavitel, Honzíkův oblíbenec. Tak jsem se do toho pustila a celkem to snad dopadlo dobře. Hlavní je, že byl výborný a oslava se vydařila.

U zápisu..

Nejdřív u 1. stolečku, tam se kreslilo, zjišťovala soustředěnost, pracovní tempo a pak se šlo ještě do třídy k další paní učitelce.

.. obě dvě jsme se trošku bály. Já i Lucinka. Ale nakonec to všechno dobře dopadlo. U zápisu prošla a můžeme se těšit na září.

Po kom ty děti asi tak jsou?

Každý má před sebou počítač, tak je jasné, že po tatínkovi. Ivetka si jeden postavila, ale protože nestíhám dávat fotky každý den, tak dám vlastně tu zítřejší, z 1.2. To už postavila počítače všem. Tak prý všichni pracují.
Za povšimnutí stojí Jeníčkův výraz, celý Mára, když se soustředí.

350. DEN - Princezny

Mají nové košilky, tak jsou zase jako dvojčátka :-).

333. DEN - Rybářka

Tak se Lucinka dočkala. Ráno přijel strejda a přivezl nám 2 maličké pruty. Tak jsme s Luckou udělali kuličky z rohlíku a už se chytalo. A docela nám to šlo, zvládli jsme 7 kousků, Lucka chytila jednu úplně sama. Byl to relax, chytala bych klidně celý den... A naše slečna konečně u něčeho chvilku vydržela.

330. DEN - Stavitel

Poslední dny jsou ve znamení LEGA. Lego u nás vyhrává na celé čáře a Honzík staví a staví a je úžasně hodnej.


A hned jak jsem vložila fotečku, samozřejmě za asistence Jendy, tak hned volal, JÁ,JÁ,JÁ... :-)

324.DEN - Skokan

Při večerní procházce... Honzík teď neustále někde skáče, samo, že si každou chvilku natluče, ale je mu to jedno, skáče dál.

287.DEN - Schůdky

Dneska tu byla návštěva, přijela Jitka s Ivetkou. Ač je jejich Ivetka mladší, než naše Lucajda, tak je o kus větší. Holt máme drobečky.

286. DEN - Prababička

Tak jsme se dočkali a přijela za námi prababička Vlastička i se svou se sestrou Helou.
Moc jsme si dnešní den užili. Už se těším, jak na podzim pojedeme za prababičkou vláčkem :-)

283. DEN - Prababička

Dneska jsme jeli na celý den do Kozojed. Přijela na návštěvu prababička Vlastička se svoji sestrou Helou.
Moc jsme si to užili a už se těšíme, až přijedou ve středu k nám.

Takže, jedna momentka

276.DEN - Potápka

Rozhodli jsme se, že si prodloužíme víkend a domů pojedeme až zítra. Lucinka se totiž přestává bát plavat bez pásu a v pohodě uplave 15 temp. Nejraději tedy plave pod vodou, to udělá tak 6 temp, nádech, 3 rychlé žáby a honem zase pod vodu. Tam jí to jde daleko lépe, plave klidněji a nehisterčí. Je to naše potápka.

270. DEN - Marod

Dneska už vypadá lépe,stále má přes 38, ale už si alespoň kousla do jídla. Vyvářím jí, na co si vzpomene, jen aby se trochu najedla. A s pitím jsme také na štíru, ale to jsem zlá, pít prostě musí!!!

268.DEN -Úsměv

Co víc zahřeje usrdíčka, než úsměv šťastného dítěte?

Bohužel Ivetka se nesměje, v noci měla 40 horečky, obě jsme toho moc nenaspaly. Naštěstí přes den je to jen kolem 38. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

264. DEN - Jenda ve vaně...

... a takhle si to užívá, když je tam sám a může se roztahovat :-)

256. DEN

Konečně je pěkné počasí, tak celé odpoledne trávíme na zahradě. Honzík je milovník všeho dobrého, stejně jako Lucka. Zato Ivetka je labužník, ta si vybírá jen hodně zralé jahůdky, maliny a nebo rybíz. Angreš, borůvky, ani meruňky jí nejedou.
Ale myslím, že Honza je rád, alespoň se dělí jen s jednou ségrou.

A takhle si trhá sám angrešt.

255. DEN - Poklad

Už včera odpoledne, jsme šli hledat poklad, ale nezdařilo se. Máme sice navigaci půjčenou od dědy, ale je úplně na prd. Je do auta a pro hledání pokladů v lese, se opravdu nehodí.
Naštěstí máme hodného kamaráda Richarda, který už je v hledání pokladů profík. Takže zatímco my jeli koupat děti, on sednul do auta a vyrazil k nám. Po cestě, se samozřejmě stavil pro kešku, kterou našel jedna dvě.
Večer nám pak zkontroloval všechny správné výpočty a doporučil držet se v blízkém okolí a né tahat kočár a děti do kopců a prošmejdit každé křoví v dosahu kilometru.

Nedalo nám to a hned ráno po snídani jsme vyrazili znovu. A zadařilo se.Konečně jsme našli ten správný strom se správnou puklinou.

Děti byly nadšené a my také.

244. DEN - Marodi

Honzík šel spát o půlnoci a vstával s Ivetkou už v 5 ráno. Tak jsme si četli pohádky a říkadla. Honzíka teplota asi dost zmáhá, protože jen ležel, ani nelumpačil.

Snad už mu bude brzy lépe, jen by se nosil a jak ho položím, tak pláče.