Kapičky

A nezaprší a nezaprší... snad už taky někdy vysvitne sluníčko. Jsem ráda, že prší, nemusím zalívat, vše je krásně svěže zelené, ale přeci jen, občas by mohlo být chvilku pěkně. Alespoň, aby to prádlo uschlo.

Slzičky

Tak nám dneska Lucinka odjelana školku v přírodě.

U školky byl ráno zmatek, vše bylo absolutně špatně zorganizované, rodiče nosili do kufru od autobusu a pak si náhodou všimli, že je asi 20 metrů od autobusu označuje jedna slečna - podle umístění na pokojích... Takže zase kufry ven... podepsat souhlas s jízdou na koních, předat pohledy, sladkosti....

Do toho ještě pršelo, zmatení rodiče chodí sem a tam, děti poletují v dešti, smutné zděšení, že kámošky spolu nespí, prostě atmosféra nic moc a pak to taky vypadala při odjezdu. Najednou se zavelelo, rychle děti do autobusu a už se jede. No mávalo se chviličku a hodně dětí plakalo. Lucince se pohled také trošku zastřel a mě také. Iveta řvala, že se jí bude stýskat, Honzík mával jak o život....

Ale myslím, že děti si to užijí a budou mít krásné zážitky. Těch deset dní uteče jako voda a bude tu. Už se nemůžu dočkat příštího pátku :-(

Kuličky všude

Tak nám dneska přijela návštěva, Peguš a JoJa, bylo to moc fajn a užili jsme si i legraci.... S modelýnou, která je úplně na prd, ale dětem se líbila.

Budoucnost

Již nějakých 15 let mě fascinují bonsaje, tak jsem se konečně rozhoupala, takhle vypadá polotovar, časem bude výtvor :-)

Bylinkový experiment

Nějak mě hned po ránu naladila diskuze o levandulovém sirupu. Byla to jen taková zmínka. Jenže já si prostě potřebuji nějak zpestřit den. Venku prší a prší, je hnusně, děti stále prudí se stejnými kravinami... Prostě se musím něčím odreagovat, dobít si baterky.
Voda, levandule, citron, všechno doma mám a tak se pouštím do levandulového sirupu. Zítra se ještě dodělá, vyladí a uvidíme. Snad to bude poživatelné. Zatím to má krásnou barvu a pěkně to voní po citronu. Bohužel je tam cítit více, jak levandule a jak bych si přála, ale asi je to tím, že citron byl velký a zkouším poměry... no prostě se uvidí a také hlavně v červenci, až bude nová a čestvá bylinka, tak bude další pokus. Asi více pokusů. Možná i nějakou várku udělám jen ryze levandulovou a třeba místo cukru dám med.... A taky levandulový olej, cukrové fialky a nebo plátky růží v cukru.... a příští rok už bude kvést i domácí echinacea, tak pak bude čistě domácí sirup.

Měla bych asi brzdit?!?

Marod

U nás nemůže být chvilku klid. Co se divím, když jsou doma 3 děti a ještě takové schůdky, tak je jasné, že každou chvilku máme doma maroda.

Vitamíny ze zahrádky

Ve skleníku rostou saláty jako o život, ředkvičky ještě rychleji, takže je stále co sklízet a chroupat a vlatně i fotit :-)

S Míšou na procházce

Míša je náš rodinný pejsek. Vzali jsme si ho z útulku před 11 lety a bydlel u mé babičky. Když babička zemřela, tak se přestěhoval k našim a teď občas bydlí s tátou na Zbraslavi a občas u Danči v Praze... Občas, když je tady, tak vezmu děti a jdeme ho vyvenčit. Nadšení jsou všichni 4.

Dneska byl silně náročný den. Ráno obléci děti, odvézt Lucku do školky, nakoupit, domů, vybalit, uvařit obídek, naložit děti, pro Lucku, vyvenčit Míšu, domů, svačina, poklidit alespoň něco...., s Luckou na hasiče a pak jsem se vydala s Honzou a Ivetou do krámu. Honzík mi usnul ve vozíku, rupnul mi batoh... Naštěstí zrovna přijel táta, který měl být už dávno s hasičema na školení strojníků. Ale jak se mi ulevilo, když jsem stála v obchodě, vnáruči spícího Honzíka acítila jsem , jak mi padají z batohu jogurty. A v tom se jako zázrakem před výlohou objevilo červené auto, vystoupil táta a bylo to. Jirka jak nás viděl, tak hned ať si skočíme dozadu, že nás hodí domů, ať ho nenesu až k lomu. Tak jsem byla vděčná jak nikdy...

Doma vybalit ještě nákup, koupání, véča, pak přijela Lucinka... V 9 večer byl konečně klid a já si vytáhla práci :-)

V Ivančicích

Z Moravského krasu rovnou frčíme za Verčou a Míšou do Ivančic. Mají takový klasický menší domek na malém městečku, s malou zahrádkou, ale je tam pohoda..

Mají na zahradě starou vanu na dešťovku, ta samozřejmě upoutala naše děti. Dělaly si z lístečků a z pampelišek lodičky. Takže zatímco já hlídala, aby se některé dítko nekoupalo, tak Mára fotil :-)

Z Ivančic se ještě jelo do Kozojed za babičkou a dědou. Děda zrovna dopustil bazén a čistil ho. Naše děti se hned chtěly koupat, tak tam Mára skočil - dobrovolník. Iveta i Honzík jen zalapali po dechu, Lucka tam skočila 3x a nejradši by se tam rachtala jako tatínek, ale měla smolíka. Voda nebyla ještě nejteplejší :-)




Takže pár Márových fotek z Ivančic

Pistolnice

Mára fotil mobilem, tak kvalita nic moc, ale prý sestřelila i jednu plechovku...

Lucinka přišla natěšená, tak můžeme doma trénovat, za barákem. Taky mě tam táta učil střílet, bohužel starý chlívek už tam nemáme, vzala ho voda.... tak najdeme nějaký jiný terč. Třeba srnky :-). O víkendu už nad plotem Mára jednu zahlédl...

Pošmourno - na duši i na nebi...

Dneska je takový nijaký den. Nic se mi nechce, po víkendu jsem stále ještě nějaká polámaná a navíc.... Přišla pošťačka a donesla obálku s červeným pruhem :-(

Máme to černé na bílém. Iveta nebyla přijata do školky.

Tak jsem nelenila, zvedla sluchátko a ve školce na Ohradě mají volno. Uvidíme, snad ji vezmou. Mára hned běžel pro přihlášku a já s ní zítra doběhnu k doktorce.

A třeba tam i od března vezmou Honzíka a budu si moci hledat práci....

Uvidíme, nějak to dopadne.

Mraky odfouká vítr, nebo se vyprší, vše se zazelená, vykoukne a bude lépe - i na duši...

Čtenáři

Někdy jsou i takové chvilky, kdy je u nás naprostý klid, ticho a přeci máme doma všechny 3 dětičky a jsou vzhůru :-)

Hádejte, co už leze :-)

ale že si dal na čas....

Hádejte kdo :-)

Nádhera

prostě si nemůžu pomoci, do toho červenolistého buku jsem se asi zamilovala :-)