Tak nám v sobotu ráno dosloužila naše mikrovlnka, byl to náš svatební dar. Už sloužila skoro 7 let. Ach jo, co se dá dělat. Svítila, točila se, broukala si, ale nevlnila.
No a dneska jel Mára dopoledne s Lucinkou plavat a cestou z plavání se stavili juknout v krámu na nějaké nové mikrovlnky.
Lucinka se hned prý zamilovala do červené, prý by se nejvíc líbila hlavně mamince. Asi kvůli barvě a nebo kytičkám.To mě strašně moc dojalo, že ta moje velká holčička myslí hlavně na mě.
Ale táta troubu nekoupil. Jel s Lucajdou do práce, makal a Lucinka si ve firmě hrála a koukala na nějaké pohádky.
Ale to by nebyl náš táta, aby přijel domů s prázdnou. Tak jeli znovu do obchodů a znovu koukali. Mára si dokonce i vybral, stříbrnou, ale...
Naše Lucinka prý měla slzy jak hrachy. Sice tatínkovi říkala, ať si tu stříbrnou klidně koupí, ale prý bylo vidět, jak je strašně zklamaná, že nebude červená pro maminku.
Takže Máru oblomila a ten dal nakonec do vozíku červenou.
Lucinka je v jádru takový dobrák, ona má tak čistou dušičku. Prostě myslí hlavně na ty druhé.
Moc mě potěšilo, že myslela na mě, aby mi udělala radost. Aby se vlnka líbila hlavně mě.... Ale na druhou stranu chápe, že táta je autorita, že je to hlava rodiny a když táta rozhodne, tak prostě ví, že musí poslechnout. Nevztekala se, nedělala scény a s řinoucími se potoky slz přemlouvala tátínka, ať si tu stříbrnou klidně vezme.
Chápu, že Máru oblomila ta její dobrá povaha. Ty slzy ne, ale to, že se Lucka snaží pochopit přání druhých, ikdyž ona by vybrala něco jiného.
No a jak myslíte, že to dopadlo.
Mára nakonec koupil krásně červenou a sám teď večer uznal, že Lucinka vybrala dobře. Že se nám sem hodí i více, než stříbrná.
A já mám také radost. Hlavně z toho, že vidím, že se nám ta výchova docela daří. Že ty moje proslovy o svědomí, o čisté duši, o přání, o pocitech, o lásce, o rodině, prostě že to má smysl a že to není všechno jen ztráta času a že mě asi i občas Lucinka poslouchá :-)
