Na dnešní den jsme se všichni moc těšili. Obec ve spolupráci s dobrovolnými hasiči uspořádali dětský den.
Mára už od rána pomáhal hasičům vozit stoly, stavět stany a podobně. Po obídku jsme vyrazili. Mraky jsou sice pěkně nízko, ale zatím neprší.
Holky si hned šly zkusit mířit hadicí na cíl. Ivetka se sice trošku bála, ale se mnou to zvládla skvěle. Lucku to bavilo a šlo jí to skvěle. Cíl okamžitě zasažen, kelímek s vodou sražen. Za odměnu dostaly lízátko a šli jsme si pro balonek, kouknout na nafukovacího panáka a zaskákat si na skákacím hradu.
Ivetka byla totálně unešená z koní. Městská policie tam měla dva a opravdu nádherné. Takže si je hned hladila, byla z nich tak nadšená, že chtěla ještě jednou, tak vzal táta obě holky a šli znovu pohladit koníky.Je zvláštní, že Ivetka, ač je taková bojácná, pláče na kolotoči, zhoupnout na houpačce chce jen maličkato, na skluzavce se bojí.... Tak se vůbec, ale vůbec nebála koní. A přitom, byli tak obrovský....
Pak jsme se občerstvili párkem v rohlíku, melounem,pozdravili spoustu kamarádů ze školky a vydali se očíhnout hasičskou techniku.
Stará stříkačka byla krásná, ta se líbila nám s Márou, holkám se zase líbila plošina na šíleně vysokém žebříku, který končil opravdu až v nebesích.
Opravdu zážitků za celý den bylo hodně, ale ten největší stále nikde..... No, největší. Nejvíc se těšil táta, jak malý kluk.... Měl přiletět vrtulník, a taky přiletěl. Když hasiči začali vyklízet přistávací prostor, já s Ivetkou a Honzíkem se klidila, zatímco Mára s Lucinkou netrpělivě vyčkávali a nedočkavě přešlapovali.
A za chvilku už byl slyšet, vypadal jako tečka, pak jak vážka, když udělal nad námi kolečko, už jsem z něj měla respekt.... No... já prostě počkala, až pěkně přistane a pak jsme se vydali teprve ho očíhnout. Byl hezký, ale mě to moc neříkalo....
Foteček dneska bude více, prostě to nejde vybrat jen jednu.
Dnešek byl strašně moc fajn.
