Tak si chodím, po zahradě,
sem tam, sem tam,
chodím a samé šneky potkávám....
Většinou jsou to jen slimáci a nebo obří šneci. Ale tyhle pruhovaní šnečci, ty mám ráda. Ty mi nevadí. Mám na ně nádherné vzpomínky z dětství.
Nejvíce jich bylo dole u řeky.
Babička mě tam brala, seděly jsme spolu na lodičce, koukala jsem na tekoucí Vltavu, máchala si nohy a ruce ve voďě,chytala dlouhou a říční trávu, pozorova ryby.Když si na to vzpomenu, úplně cítím tu vůni řeky, rybinu a v ruce držím hlaďoučký a tenoučký oblázek. S některým se dalo udělat klidně i 13 žabek.
A taky počítala množství spících šnečků na stéblech suché trávy.
Takže taková šnečí siesta na naší skále...
Bohužel mi to zaostřovala skálu a ne šnečky, grrrr. Musím to vychytat.
Žádné komentáře:
Okomentovat