...je život...
Konečně jsem se rozhoupala a skočila do toho rovnýma nohama. Tedy spíš jsem vzala nůžky, ručník a ostříhala Honzíka, za odborné pomoci Máry. Chtěl ho vzít nejdřív strojkem, ale s tím nástavcem , co tam byl, jsem nesouhlasila. Takže jsem se do toho pustila a za krátký okamžik jsme neměli doma odrostlé miminko, co má hlavičku samý prstýnek a vypadá jako andílek, ale velkého, rozumně vypadajícího klučinu.
2 komentáře:
Téééda.. to je hromádka! Bara
Jéé, tolik vlásků z Vilímči nebylo. :o)
Okomentovat