Hotovo

zase další kousek zahrady je zkulturněný

Hasička

tak už má dneska Lucka první trénink. Zatím tedy jen rozcvička a motání hadic.... Útok zatím jen sleduje s Majdou z povzdálí. Ale učit se musí, v srpnu jede na hasičský tábor....

Domů přijela natěšená. Trénují u školy na hřišti a jeli tam hasičským autem, kluci tam ty 2 malé rošťandy hýčkají, tak snad se jí tam bude líbit....

Babička

s dědou, si vzali holky na víkend. Bylo to neplánované, ale moc fajn. A bodlo nám to. Víkend i přes Honzíkovu rýmu jsme si užili, moc jsme si odpočinuli. Ikdyž nás bolí každý sval ze dříví a z práce, ale přeci jen. Jedno dítě - žádné dítě....

Tak jsme si v neděli odpoledne ještě sedli na stráň a povídali si, co zažili o víkendu a jak holky jezdily na kolech a tak podobně

A bude teplo...

sice až v zimě, ale na teplo domova se musí myslet neustále. A protože na Orlíku zrovna vyřezávali les nad námi, tak jsme si vzali s Márou sekyrku a každý chvilku osekával větve a nakládal vozík. Přeci to tam nenecháme, aby to krásné dříví schnilo. Lesáci o něj nemají zájem, berou jen pěkné klády, tohle je pro ně dřina....Takže bude teplo a bude čistý les...

Honzík má super rýmičku, teplotkuje, je protivka, skoro nespal..., no znáte to...

Přivítání...

na Orlíku, u naše Čertíka, krásnější snad ani nemohlo být

Červená

klasika v dubnu, rozkvetlé tulipány....

Nějak nestíhám, mám pocit, že poslední dobou jen věším, sundavám a uklízím prádlo, zalíváma, přesazuji, kontroluji, prostě jsem v jednom kole a už ani na to focení není čas. Ale čas by byl, ale není čas nabít baterku, to jsem celá já :-(

Jaro

už je opravdu tu a naše květy obsypaná švestka je toho důkazem ....

Na obídku ve škole

V malé vesničce Chrást, je úžasná hospůdka ze staré školy. Chodby, zdi jsou plné barevných obrázků a abecedy a dokonce jsou tam i stará škamna pro děti. Hračky jsou sice novodobé, ale děti jsou tam nadšené.
A mají úžasnou svíčkovou za hubičku. Takže obídek pro celou rodinku za 200,- to je v dnešní době téměř neuvěřitelné, ale je to tak.

Vodomil

Spokojený Honzík u vody :-)


Tak už máme loď ve vodě, šlo to celkem fajn. Je to hned jiný pocit, zase se bude lépe usínat. Bude slyšet šplouchání, budeme se pohupovat. Těšila jsem se od listopadu a konečně jsem se dočkala. Zase bude lépe na duši. Už se těším na úžasné víkendy plné pohody.

Jak bláznivá matka dostala šílený nápad....

Nevím proč jsem dostala tak hloupý nápad, ale najednou jsem zvolala, že jdeme ven a pojedeme do krámu na kolech. Nadšený Honzík mi hned odpověděl, že on na motorce...

Už jen vyndat kola z garáže, dotáhnout je po schodech k vrátkům, motající se Honzík s motorkou, o kterého jsem se málem 3x přerazila, to mě mělo varovat. Ale mám tvrdou palici a nechtěla jsem do krámu táhnout plačící a zklamané děti...

No tak jsme si dotáhli kola mimo stavbu a začalo to...

Lucka se ještě pořádně neuměla rozjíždět, takže neustále na mě čekala, zkoušela to a já jí pomáhala.

Iveta byla dneska poprvé na kole. Poprvé v životě, sice s kolečky, ale stejně. Vůbec neměla ponětí, jak se šlape, takže jsem klečela na zemi, občas v louži a snažila se jí pomáhat, ruce držela na nožkách a šlapaly jsme...Vůbec jí to nešlo. U hasičárny už jsem byla na zhroucení, ale co s koly....Hodit přes plot u zásahovky? Přeci nepotáhnu na zádech 2 kola a motorku.

Honzík sice jezdí na motorce sám, ale zásadně kde se mu zachce. Sice když nááááhodou jelo auto, tak tedy spěchal na chodník, ale stejně to bylo o nervy.Nevěděla jsem kam dřív běhat, kam dřív koukat.

Takže pomoci Lucince, tlačit Ivetu, hlídat Honzíka, občas mu na 2 minuty nést motorku....

No u Zelenků, asi 100 metrů před obchodem už bylo mírné klesání, tak konečně holky jely samotné....

V krámu jsem si ještě naložila pořádný nákup do batohy a skoro jsem se pokřižovala před cestou zpět...

Ale jak jsem koukala.

Iveta posilněna rohlíkem, píši celým rohlíkem, to snad nikdy ještě nesnědla... sedla, šlápla do pedálů a jela sama bez pomoci až domů. Ten kilák a půl, nebo kolik to máme, v pohodě a krásně jela, užívala si to, smála se, před kopečkem přidala, šlapala o 106, prostě úžasná a šikovná holka. Udělala mi dneska tak velkou radost.... Nevěřila jsem, že ty její slabé nožky to takhle pěkně zvládnou. Zvládla to...

A Lucinka? Ta si dala také celý rohlík, naskočila na kolo a jela a jela a když se potřebovala znovu rozjet, tak to najednou sama zvládla. Domů přijela šŤastná, že sama zvládá rozjezdy i do kopečku... Paráda, další pokrok.

A Honzík, ten drandil až domů, bez problémů, krásně frčel a já měla konečně čas vyndat z těžkého batohu foťák...

Na to, jak hrozný byl začátek, tak o to krásnější a neuvěřitelný byl konec. Kdy se ze zoufalé a zničené matky stala šťastná maminka s úsměvem ve tváři...

Tak jsme si doma udělali čajík a děti zhltly dortíka, co si vybraly. Sice žádná sláva, trošku popraskaná poleva z cesty v batohu, ale vůbec to nevadilo...

Tak snad bude počasí přát a zítra se vypravíme znovu na kola a motorku

Je zima, ale na zahrádce už to kvete

Školačka

Tak už jsme konečně komplet, přijel i táta z pracovního víkendu, dorazil děda a můžeme slavit. Lucinka s hlavním dárečkem. Byla nadšená.
Dort jsem rychle upekla ráno, byl s malinovým krémem a s ovocem v želatině. Moc se povedl, ikdyž vypadá obyčejně... Bohužel u nás děti moc nemusí marcipán :-( což je škoda, tím krémem prostě neumím pak udělat spoustu detailů.

Svítící svět...

Tak se Lucinka dočkala, ráno jsme jí popřáli a dostala její vytoužený globus. Neužila si ho, hned běžela do školky...

Ale večer jsme zatáhli, zmáčkli vypínač a svět začal svítit :-)
Lucinka je z globusu nadšená, neustále se na něco ptá, jako na rovník, poledník, severní a jižní pol a tak podobně.
Prostě už je to naše velká slečna, která si už umí číst, názvy států. Samozřejmě jen takové ty hodně jednoduché. Čínu zvládla v pohodě.

Z Boženky je kukla

náš přírodopisný naučný seriál pokračuje. Z housky je najednou kukla. Prostě vylezla z housenky, z té tam zbyla jen šlupička, co připomíná jak krásně chlupatá byla naše housenka....
Opravdu bych nevěřila, že budeme mít doma chovnou stanici motýlů :-)
Nejvíce mě zajímá, jakýpak motýlek se nám vyklube.

U vody

Tak jsem se domluvila s Gábinou a naplánovaly jsme si odpoledne v přírodě.

Tak jsem naložila moje 3 milé dětičky a vyrazili jsme směr Modřany. Byla to moje premiérová jízda, zatím jsem jezdila jen po zbraslavi, ale zvládla jsem to.Mám skvělou navigátorku Lucinku, která vždy hlásí kolik mám jet :-). A bylo to fajn, žádná kolize, prostě pohoda....

S Gábinou jsme si daly kafčo a vyrazilo se ven.

Sice jsem táhla kočárek, ale Honzík v něm nechtěl sedět, ale tlačit ho, takže jsme byli pěkná brzda. Když už jsme konečně dorazili k Vltavě, tak neuplynulo ani snad 5 minut a naše Iveta už se koupala. Prostě ve vodě kačenky, kluzká tráva, a Ivetce to podklouzlo a už tam byla. TAkže jsem jí svlékla boty, ponožky, tepláčky i kalhotky. Náhradní oblečení nebylo, tak Lucinka půjčila ponožky, já ji dala svou mikinu a nohy si navlékla do rukávů :-) na těle měla Matouškovu větrovku a mohlo se jít dál.

Šlo se za pokladem, hledat kešku. No ale Iveta musela jet celou dobu v kočárku, což špatně nesl mamánek Honzík. Ale vzal to nakonec dobře, protože parťák Matoušek mu půjčoval motorku a nebo běžel anebo šel s tetou Gábinou, nebo se nesl na koni....

No a naše Lucka, ta našla nějaká pírka od kačen a labutí a snažila se lítat celou cestu zpět, tak byl klid, ani nezlobila. Měla svoje peří, dělala orla a byla děsně roztomilá, jak se snažila lítat.

Matoušek je ohromný šikulka, nejradši tahal nějaké obrovské klacky, krmil kačenky a krásně povídal.

Ajka to je prostě velká slečna, neustále vypráví nějaké krásné příběhy a historky a je to taková rozumbrada.

A Ivetka seděla v kočárku, vždy se jen přihlásila, že chce taky jablíčko, nesla to statečně, že ani nemůže z kočárku za kačenkama. Ale Gábina ji vzala do náruče a donesla až k labutím. Tak ještě večer, než usnula, tak mi říkala, že na ní byla teta moc hodná.

Prostě to byl úžasný den, pokecala jsem si s prima kamarádkou, dětičky si užily taky super den, sluníčko svítilo o 106, hladina se leskla, no paráda. Doufám, že si to brzy zopakujeme.

A ještě jsme tam potkali dědu. NAjednou nás zdraví nějaký sportovec na kole a on to můj tatínek. No koukala jsem jak spadlá z višně. Prý mě ani neviděl, ale poznal Honzíka, tak to mě potěšilo :-).

A tohle je fotečka pořízená cestou zpět k domovu. Kousek od Trolli je takováhle nádherná studna.




Další fotečky vložím zítra, až se svolením Trolli, protože většinu u vody fotila ona.

Páni kluci

Tédy, tak já tu teď sedím a koukám a nestačím se divit, jak nám ta miminka rostou. Nedávno byl Matoušek maličkatý prcek, Honzík miminko a teď už jsou to parťáci. Jen Honzík toho ještě moc nenamluví, ale autíčka stačila a takhle krásně si hráli.

A ještě jedna dokumentační z cyklu zakuklující se housenky Božky

Velikonoce

Jsou tu a s nimi i tradice.

Třeba beránek, ale letos zkoušíme nového, politého sněhovou polevou. Ještě, že jsem ho včera vyfotila, dneska už není, byl vynikající.




A ještě naše vajíčka. Letos máme novinku, nemáme tedy zdobená voskem, máme zato s perletí. Možná jsou modernější, nejsou tak tradiční, ale bylo to rychlé a celkem bez nervů. Možná příští rok, až to s Honzíkem půjde trošku jednoduššeji, tak se zase vrátíme k vosku. LEtos musí stačit tato vajíčka.

Úlovky ze zahrádky

Fialová tařička - loni vypěstovaná ze semínka


Včelka na vřesovci



Tak máme dneska tátu opět v práci. Tak jdem zase ven na zahrádku. Poslední dny tam trávíme třeba i 6 hodin denně. Dneska jsem přenosila kopu hnoje na jinou část zahrady, a večer, když přijel Mára z práce, tak jsme ještě zase řezali, štípali a uklízeli dříví...

O volných chvilečkách jsem samo fotila.... ještě jsem ulovila i slepýše , žluťáska, ale fotky byly máznuté, tak třeba zase příště.

A ještě jsme dopoledne upekly s holkama 2 beránky.

Poslední dobou, se opravdu nezastavím, ale to nevadí. Jsem ráda, když je za mnou vidět práce a na zahrádce už to opravdu trošku vidět je...

Ale ještě máme spoustu plánů, ale vše nejde hned :-)

Nový přírůstek

Holky našly dneska na zahradě housenku. Bojí se, že jí sezobne kosák a nestihne se zakuklit, tak si ji vzaly domů... A protože jsem lajdák, a píšu to zpětně, tak vám můžu napsat, že už se krásně kuklí :-). Asi se jí u nás doma líbí.

Už i na fotce je vidět, jak si kolem sebe motá tenkou povučinku.

Dráček

Další vydařené dílo naší Lucinky :-)

Velká holka

utíká to jako voda, z Lucinky je skoro slečna. Někdy zlobí a je horší než malé mimčo, ale někdy je to ohromná pomocnice a šikulka.
Třeba zrovna dneska psala seznam věcí, co musíme zítra koupit...