Naposled

Uteklo to opravdu jako voda. Nedávno jsme přijeli na kotviště a už zase odjíždíme. V neděli jsem zamáčkla slzu, vyfotila si zátoku a už se jelo.
Ach jo, bude mi to chybět, strašně moc. Ta jarní vůně, slunečná rána v létě a mlha nad vodou na pozdim. A co teprve ty orosené pavučinky, které máme kolem celé lodě? A co ranní šplouchání okounů o dno lodě? A ty krásné večery, když děti spí, sluníčko zapadá, sedíme s Márou na platě, povídáme si u kávičky.... Ta vůně, když si Mára zapálí fajfku....A nebo to povídání... obyčejné povídání s Lucinkou. Tady se prostě zastaví čas a najednou máme čas na úplně všechno. Hlavně na smích, na povídání, na plány, na sny....
A rána, když vyrazíme jen s tátou na houby. Každý v ruce košík, v druhé ruce chleba a jdeme. Ostatní ještě spí a my vyrážíme do rokle, na praváky. Na krásné smrkové hříbky. A já se nechci nosit s košíkem, tak schválně ty velké přenechávám dědovi a dávám mu je do koše :-).....hlavně letos byla úroda obrovská a koš byl pak příšerně těžký...

Prostě mi to bude chybět. Zátoka s tou svou vůní, kouzlem, melancholií.... Ta skála, zurčící potůček, štěkající havran.... A je toho ještě víc, je toho spousta. Bude mi smutno, bude to těžké... Nejtěžší je leden a únor... To už jsem nervní a vyhlížím sluníčko...

Ale o to více se budu těšit, na večery, na rána, na ten krásný, duši tišící klid.... Už aby bylo to jaro...

Návštěva

Tentokrát na lodi. Přijela za námi Martina s Alenkou. A bylo to strašně moc fajn.
I přes nepříznivé, upršené a silně chladné a podzimní počasí, to byla super. Alenka pořád chtěla koukat na rybičky a vodu a Honzík se docela i rozkecal.

A takhle děti řádily na palandě.


A tady je Mára s Honzíkem a Alenkou.


Za tuhle fotku jsem fakt ráda. Mára se po dlouhé době konečně trošku směje a má takový spokojený výraz.

A myslím, že i ty dvojčátka ještě, by klidně zvládnul :-).

Když hoří nebe...

Tak tohle je včerejší fotka, kterou jsme ulovili po cestě na posvícenskou zábavu do Bojanovic. Takhle krása mi brala dech, doslova. My bydlíme pod skálou, západ slunce nemám šanci bohužel vidět, tak když se náhodou nějaký takovýhle krásný naskytne, tak hned šahám po foťáku.
Donutila jsem Máru zastavit u transformační stanice, akorát naše Lucinka pro to neměla pochopení a neustále nám vysvětlovala, že stojíme v zákazu zastavení a že nás chytnou policajti a dostaneme pokutu...

Zábava byla bujará, děti běhaly po hřišti a když už na ně padla únava, odvezl je tatínek domů a já zůstala s kamarádkama a pokračovala až do neděle... O co sobota byla živější a pestřejší, o to byla neděle nudnější. Jen běžný den, obídek, poklízení a únava.... Tak proto včerejší fotka.

S velkou radostí..

... jedeme hned ráno ke koním, za Alfíkem. Holky mu sbalily mrkvičku a už běží do auta, celé natěšené.

Sluníčko akorát vykouklo, mlha se zvedla, sluníčko svítilo, hřálo a bylo nám všem moc krásně. Člověk jen stojí, kouká na ty poklidně pasoucí se koně a má pocit, že se zastavil čas. Prostě je to obrovský relax na duši.

Lucinka se hned Martině pochlubila, že na Orlíku náhodou našla podkovu... no a to je má chyba, už tu dávno měla být fotka, si teď uvědomuji. Jsem prostě ostuda :-(. Tak minulý víkend jsme šli po čerstvých stopách koníka a najednou, Lucka objevila podkovu, Mára už jí vyčistil a je doma na poličce, už čeká jen na pověšení.
No a přitom se hned ptala na další věci, na čištění kopýtek a tak....

Dneska už jezdila chvilku i sama, ale samozřejmě měla jen kousíček od sebe dozor. Nadšená byla hodně, uvidíme, zda jí to vydrží. Ale do budoucna bychom byli s Márou raději, aby se děti věnovaly nějakému koníčku, který je bude opravdu bavit a neseděly nám doma a nehádaly se,kdo dřív bude hrát jakou hru na počítači...

No uvidíme, co jednou bude, naplánovat si to nemůžeme.

A zase ty věnečky....

Poslední dobou nedělám ve volném čase skoro nic jiného, ale mě to prostě baví. Takže další várka.

Ale slibuji, že ještě dodám fotky z víkendu. Zažili jsme toho spoustu, třeba létající balon těsně nad jezerem, nález opravdické podkovy a spoustu dalšího...

Jen prostě nestíhám doplňovat fotky.

Adrenalin...

To si takhle jedeme s dědou jeho lodičkou Kačenkou po orlickém jezeru a koukáme , jak v dálce letí balon. A letí a letí a klesá a klesá.... a najednou je takhle těsně nad hladinou.. Nejdřív jsem si tedy myslela, že ještě budeme zachraňovat topící se pasažéry a balon. Ale byli to profíci. Přidali plyn a balon letěl zase vzhůru.

Dneska jsme se byli projít na Vystrkově, bývalé vládní sídlo, kam nikdo nemohl. Dneska krásná vila, která byla obložená mramorem, tak je totálně zdevastovaná, vybydlená. Je to škoda, zahrada zničená, zrytá od prasat... prostě smutný pohled. A to tu kdysi odpočíval i pan prezident Novotný. Ani jsem to nefotila, opravdu nic moc.

Ale balon je fajn.