Majda s Julinkou

Tak nám ten víkend krásně utekl a pro Majdu už si přišla maminka s malou Julinkou. Lucka, Majda, i Ivetka byly nadšené, já tedy utahaná, ale bylo to fajn. Tak jedna sourozenecká Majdy a Julči.

Zdobení perníčků

Máme tu od včerejška 4 děti. Je tu Lucčina kamarádka Majda, tak tvoříme a hrajeme si.

Kdo jiný....

než Bořek stavitel, Honzíkův oblíbenec. Tak jsem se do toho pustila a celkem to snad dopadlo dobře. Hlavní je, že byl výborný a oslava se vydařila.

Velký kluk...

Uteklo to strašně rychle a tomu malému miminku už jsou dneska 2. Dva roky, co vykoukl večer na svět. Dostal Bořka a je z něj celý paf a musí s ním chodit na nočník, sedět u večeře, prostě jsou to kámoši.

Kapičky

Tak jsme se konečně dočkali a Ivetka začala každý den baštit kapičky, tak uvidíme, snad to zabere.

Spáč

Jarní

Tak mám zase co fotit..., ale nevím, zda se smát, či brečet.

Odpoledne jsem s dětma byla na zahrádce, bylo krásně, tak proč toho nevyužít. Budovala jsem si cestičky, ryla zeminu ve skleníku, nosila kameny,prostě jsem si dávala do těla a děti si hrály v domečku...

Když už jsem s jazykem na vestě poklidila nářadí a balila se domů, tak za mnou přišla Ivetka. Oči jí zářili radostí a štěstím, že má pro maminku kytičku, no kdyby kytičku. Celý puget sněženek, oškubala jich skoro 3/4. Ale co jsem mohla dělat. Poděkovala jsem, vynutila úsměv na tváři, zamáčkla slzu, párkrát se nadechla a šlo se domů.... Asi tak za hodinku, když už jsem dostatečně vychladla, jsem Ivče vysvětlila, že příště ať se mě raději optá, jestli může kytičky trhat...Samozřejmě jsem jí řekla, že mi udělala radost. Byla taková rozpačitá, ale myslím, že to pochopila.