Uklízíme

stromeček, ozdobičky i lucerničky. Holky sice protestují, ale nedá se nic dělat. Skoro za rok, je zase vytáhneme.

Staveniště v ložnici

Nejdřív to vypadá nenápadně a za chvilku už je v ložnici staveniště.... Ale trochu toho pracovního nepořádku vydržím. Za odměnu budou kamínka a bude doma hnedle útulněji a hlavně tepleji :-)

Čteme a čteme

Poslední dobou naší Lucinku děsně zajímá zěměkoule, sopečná činnost a tak podobně. Takže i půjčené knížky v místní knihovně jsou tohoto zaměření. Poslední dobou na nějaké otázky ani nevím odpověď. Třeba: Kolik stupňů je uprostřed zeměkoule? A odpověď HODNĚ není dostačující. Takže pak hledáme odpověď :-).

Ivetka si půjčila zatím knížku o princeznách a Honzík, Bořka stavitele :-)

Museum

Dneska jsme byli s dubňáčky v museu. Podívat se na kostry, zvířata, sopku a tak podobně. Neměla jsem ale foťáček, tak dneska bez fotečky. Ale moc se nám to líbilo a už se těším na další akcičku s dubňačkama.

Čekání na jaro...

Já vím, zima teprve začala, ale, ale.... Já už se tak moc nemůžu dočkat, až venku začne vonět hlína, všude bude takové to blátíčko z tajícího sněhu a mezi posledními ostrůvky sněhu budou vykukovat bílé a něžné hlavičky sněženek a bledulek.

Nemůžu se dočkat, až bude usazený skleník a já konečně zabořím prsty do hlíny a začnu sít špenát a první ředkvičky a každý den budu netrpělivě vyhlížet ty první lístečky, co se budou cpát za sluníčkem a nadzvihovat pidikousíčky hlíny.

Už se nemůžu dočkat února, protože pak už skoro bude březen a já budu spokojeně courat napříč zahradou, okukovat sněženky, krokusy, hladit pupeny hrušky a když přijdu na stráň, zavoní mi na uvítanou fialky.

No jo, ale je začátek ledna a musím ještě vydržet. Děti zlobí, Mára je v práci, ikdyž je neděle a nějak nemáme ani náladu vyrážet ven do mrazu.

Takže zatímco ostatní si nadšeně fotí sněhové vločky, tak já fotím hyacint, co mi koupil Mára před Vánocemi a teď mi takhle krásně rozkvetl. A přitom se tolik těším, až mi vykvetou další na zahrádce a všude bude cítit omamná vůně jara...

Lyžovačka

Tak jsme se ráno vydali do Chotouně. Aby jsme hlavně taky oprášili lyže.

Ivetka nepřekvapila, chvilku zkoušela jezdit, ale pak už si stěžovala, že jí bolí nožky, měla malé přeskáče :-( Zatím co Mára byl s Luckou a já s Ivetkou, Honzík byl u Trollikovic Gábiny, která tam náhodou byla s rodinkou. Takže jsem byla vděčná, protože opravdu nevím, jak bych zvládala zvedat a držet Ivetu a ještě hlídat Honzu. On byl tedy ze začátku děsně hodný, stál,koukal a hned se chtěl u Gábiny chovat. Ale to bylo jen opravdu prvních asi 15 minut.

No kdo mě ohromil, byla Lucinka. Nejdřív si tedy stoupla a okamžitě spadla. Nedokázala se na lyžích skoro ani udržet. No jo, ono ten rok je dlouhá doba. Ale párkrát to sjela, už se přestala bát a šlo to lépe a lépe.

Pak jsem si jí vzala já a Mára zatím zkusil jít se řvoucím Honzou do bufáče, kterému notovala ukňouraná Iveta. FAkt zážitek vyrazit někam se 3 dětmi a naivně si myslet, či jen doufat, že to proběhne bez slz, scén, kňourání a odmlouvání.
Zatímco se tedy Mára snažil hranolkami uplatit řvoucí děti, já běhala jak blázen po sjezdovce. Vzhledem k tomu, že má Lucajda opravdu stará prkýnka, tak skluznice lehce namrzala a tak se Lucka občas i na vleku úplně zastavila a já musela tlačit... a to jsem tedy musela sakra rychle, protože za námi jeli další lidé. Bohužel jednou to skončilo i hromadným pádem. Lucky a dalších 2 chlapců. No pomohla jsem všem dětem a jelo se dál. Žádná tragédie, ale příští týden dostane Lucka ty druhé, lepší lyže,které alespoň nenamrzají .

A když už jsem ufuněná doběhla nahoru, tak mi Lucka s klidem řekla, že závodíme, kdo bude dole první. Zatím co já běžela, co mi dech stačil, ona už si to vesele mrskala mezi tyčkami, dole projela bránou a čekla na mě dole ve frontě.... Připravila si lyže, chytla se áááááá a nic, zas to moc nejelo, tak maminka vesele běžela a jen jsem se modlila, aby nedošlo k další kolizi. No a takhle jsme si daly spolu za necelou hodinku dobrých 10 koleček. Lucka krásně jezdila a já běhala.

No a pak už jsem viděla nešťasného tatínka, co táhl sáně s uřvanýma dětičkama. Možná jsem je i dříve slyšela, než viděla. Tak jsem seběhla dolů, že jdu tedy napřed s dětmi do auta a Mára si ještě rychle vyběhnul s Luckou jedno kolečko.V autě jsme se pak shodli, že máme doma šikovnou holku. A příští víkend jedeme zase.

Původně jsem tedy chtěla, že vezmu v týdnu děti a zajedeme tam bez táty. Ale to fakt ne, na to opravdu nemám...

No a fotečku naší lyžnice vůbec nemáme. Já pak běhala vlastně i s fotákem, který byl v baťohu na zádech a vůbec si na focení nevzpomněla.

Takže jedna fotka hned u auta, na parkovišti

NOVÝ ROK

Tak já si letos žádné předsevzetí nedala.

Ale moc si přeji, aby to byl rok plný pohody, šťastných úsměvů, lásky a užili jsme si ho plnými doušky ve zdraví :-)