Lyžovačka

Tak jsme se ráno vydali do Chotouně. Aby jsme hlavně taky oprášili lyže.

Ivetka nepřekvapila, chvilku zkoušela jezdit, ale pak už si stěžovala, že jí bolí nožky, měla malé přeskáče :-( Zatím co Mára byl s Luckou a já s Ivetkou, Honzík byl u Trollikovic Gábiny, která tam náhodou byla s rodinkou. Takže jsem byla vděčná, protože opravdu nevím, jak bych zvládala zvedat a držet Ivetu a ještě hlídat Honzu. On byl tedy ze začátku děsně hodný, stál,koukal a hned se chtěl u Gábiny chovat. Ale to bylo jen opravdu prvních asi 15 minut.

No kdo mě ohromil, byla Lucinka. Nejdřív si tedy stoupla a okamžitě spadla. Nedokázala se na lyžích skoro ani udržet. No jo, ono ten rok je dlouhá doba. Ale párkrát to sjela, už se přestala bát a šlo to lépe a lépe.

Pak jsem si jí vzala já a Mára zatím zkusil jít se řvoucím Honzou do bufáče, kterému notovala ukňouraná Iveta. FAkt zážitek vyrazit někam se 3 dětmi a naivně si myslet, či jen doufat, že to proběhne bez slz, scén, kňourání a odmlouvání.
Zatímco se tedy Mára snažil hranolkami uplatit řvoucí děti, já běhala jak blázen po sjezdovce. Vzhledem k tomu, že má Lucajda opravdu stará prkýnka, tak skluznice lehce namrzala a tak se Lucka občas i na vleku úplně zastavila a já musela tlačit... a to jsem tedy musela sakra rychle, protože za námi jeli další lidé. Bohužel jednou to skončilo i hromadným pádem. Lucky a dalších 2 chlapců. No pomohla jsem všem dětem a jelo se dál. Žádná tragédie, ale příští týden dostane Lucka ty druhé, lepší lyže,které alespoň nenamrzají .

A když už jsem ufuněná doběhla nahoru, tak mi Lucka s klidem řekla, že závodíme, kdo bude dole první. Zatím co já běžela, co mi dech stačil, ona už si to vesele mrskala mezi tyčkami, dole projela bránou a čekla na mě dole ve frontě.... Připravila si lyže, chytla se áááááá a nic, zas to moc nejelo, tak maminka vesele běžela a jen jsem se modlila, aby nedošlo k další kolizi. No a takhle jsme si daly spolu za necelou hodinku dobrých 10 koleček. Lucka krásně jezdila a já běhala.

No a pak už jsem viděla nešťasného tatínka, co táhl sáně s uřvanýma dětičkama. Možná jsem je i dříve slyšela, než viděla. Tak jsem seběhla dolů, že jdu tedy napřed s dětmi do auta a Mára si ještě rychle vyběhnul s Luckou jedno kolečko.V autě jsme se pak shodli, že máme doma šikovnou holku. A příští víkend jedeme zase.

Původně jsem tedy chtěla, že vezmu v týdnu děti a zajedeme tam bez táty. Ale to fakt ne, na to opravdu nemám...

No a fotečku naší lyžnice vůbec nemáme. Já pak běhala vlastně i s fotákem, který byl v baťohu na zádech a vůbec si na focení nevzpomněla.

Takže jedna fotka hned u auta, na parkovišti