151. DEN - Testy

Lucinka byla dnes na alergologii na testech. Musím jí pochválit. Byla statečná. Ikdyž to asi dost bolelo, když jí dělala sestra vpichy, Ani necekla. Jen sebou vždy trhla bolestí, ale vydržela. Ani slzička neukápla. No je to velká holka. Naše šikulka.
Ovšem v čekárně jsme strávily 3 hodiny. Byl to děs a hrůza.
A výsledek je takový, že největší alergii má na plísně, pyl a na roztoče. Nejzásadnější jsou plísně. Takže nás doma čeká spousta úprav. Od vymalování speciální barvou až po výměnu oken. Bohužel na to teď nejsou finance, tak se to bude muset vydržet takhle. Protože máme stará okna a děsně se v nich sráží voda a pak to kolem vše chytá plísni i uvntř oken. A není v mých silách každý týden ty okna rozebírat a drhnout savem.
Ivetka byla na alergologii rovnou na kontrole. Vůbec se nelíbil paní doktorce kašel, takže dostala prášky na ASTMA. Zatím jsou objednané, tak uvidíme, snad to zabere. Takže dneska to zprávy nic moc, jen jedna dobrá zpráva se našla. Lucka má výbornou imunitu, protože tam rovnou měla paní doktorka výsledky z imunologii. Tak alespoň něco pozitivního.

150. DEN - Návrat

Konečně!!! Konečně ho máme doma. Ano, konečně je opravené naše milované autíčko. Konečně se naskládáme všichni do auta a můžeme o víkendu vyrazit na Čertíka. Naše velké autíčko bylo v opravně téměř měsíc. Má zavařené všechny díry, včetně té ve výfuku. Tak snad nám bude sloužit ještě dlouho. Hned jak bude mít děda pár dní volněji, tak nám ho určitě i stříkne a bude zase jako nové, ikdyž už je to téměř veterán. Je 17 let staré. Ale je to velký dříč, součást rodiny a mě hned srdíčko zaplesalo, když jsem večer pod okny zaslechla jeho bublavý zvuk.
Takže, sláva nazdar výletu :-)

149. DEN - Petrklíč

Sice není moc hezky, ale i tak vyrážíme po obídku pracovat na stráň.
A tohle je letošní první petrklíč. Kolem něj už vykukují další a občas se v trávě zamodrá i fialka. Hned je to všechno veselejší, když už všude není jen bláto.

148. DEN - Divadélko

Tak zase vyrážíme. Opět jdeme s holčičkama do divadla. Dneska bude Budulínek a Červená Karkulka.
Holky jsou nastrojené, tak můžeme vyrazit :-)

147. DEN - Překvapení

Dneska nás táta celý den napínal, že má pro nás nějaké překvapení. Vůbec jsem tedy netušila... A večer dorazil s novou komodou na Honzovo oblečení. Nějak se nám to už někam nevejde. Jak roste, tak roste i jeho oblečení. Bohužel úložný prostor se ne a ne nafouknout. Takže i přes šetřící a úsporný režim naší domácnosti táta utrácel. Ale zase néééé moc. Koupil 2 nejlevnější, ale zato nejhezčí komody :-) Takže hned večer se lakovalo.

146. DEN

Cestou ze školky jsme to vzali zase oklikou lesem. Kopřivy už krásně raší, tak jsme si nějaké nasbírali a odpoledne byl zelený čajík.

145. DEN - Poprvé

Nevím, zda z dnešního úspěchu měl větší radost Honzík, nebo já. Ale tvářil se velice překvapeně. No je to prostě můj šikulka.

144. DEN

Poslední dobou vstáváme před 6 hodinou ranní. Honzík si rád přivstane. Takže před 8už se u nás pralo, tohle jsou závěsy z dětského pokojíčku. Tam ale bylo prachu. Hned mám lepší pocit, když je ten humus pryč.

Odpoledne byla Ivetka u zápisu do školky. Dětiček se hlásí mnoho, tak uvidím, jak to všechno dopadne.

143. DEN

Konečně jsem jeden večer nežehlila, nepoklízela, takže když dětičky usnuly, pustila jsem se do zašívání. A ještě budu několik večerů pokračovat, nějak se nám to tu nakupilo.

142. DEN

Mára si půjčil od kolegy z práce vapku. Potřebovali jsme umýt reklamu na plotě. Tak vzal rovnou i chodník a kousek baráku. Tohle vyfotil, když umyl polovinu balkonu. Docela síííla.

141. DEN - Dámská jízda

Ač bylo mrazivé ráno, tak dopoledne bylo nádherně. Takže ráno jsme došli do obchodu, Lucka jela na kole a cestou zpět jsme ještě zůstali asi tak hodinku na malém hřišti. Obídek byl doma již uvařený, nebylo kam spěchat, tak jsme si užívali. Táta chodil po okolí, koukal co je nového a já s holkama dělala bábovky. Honzík vzorně spinkal.
Odpoledne jsme měly s holkama "Dámskou jízdu". Šly jsme do místního divadélka na pohádku "Šíleně prolhaná princezna". Moc se nám to líbilo. Příště půjdeme zas, akorát to bude možná loutkové nebo maňáskové divadlo. Tentokrát to bylo vyjímečně hrané. A holkám se nejvíce líbila víla Vševědka.
Naše mužská část rodiny odjela směr OBI nakupovat poličky. Honzík má totiž spoustu autíček a je nějak už se nám nikam nevejdou.
Takže jedna z divadla. Lucinka už se evidentně nudila, protože 15 minut čekání je fakt k nevydržení.

140. DEN

Nedávno jsem začala dělat do polévek domácí nudličky. Všem moc chutnají a kupované už nechtějí.
Tak jsem si usmyslela, že dneska budou nudličky na blog. Ale ty se tááák špatně fotí. Naštěstí je Mára doma a uvolil se asistovat :-). Jinak by to byla jen nijaká kupička těstovin.

139. DEN - Čerti se žení

Venku je po ránu opravdu nevlídno.



Tak ještě krokusy a honem domů do tepla...

138. DEN

Dnes, ač v pracovní den, zůstal Mára doma. Nemá volno, kdepak. Jen prostě musíme všichni k lékařům. Takže si vzal den své drahocenné dovolené a proseděl ho s Ivetkou v čekárně na alergologii, a na kožním, kde si musel vyžádat doporučení na chirurgii. Abych nebyla pozadu, tak jsem si zašla také k lékaři a tohle je výsledek.
Skoro to vypadá, jak když jsme vyloupili lékárnu.

Mimo jiné stihnul Honzík vystřihnout super řvací scénu v čekárně u mého doktora, opravdu už jsem nevěděla co s ním. Prostě se mu tam nelíbilo, tak řval a řval. Jenže Mára s Ivetkou byl tou dobou u holiče a zase aby měl na klíně řvoucího Honzu, to prostě nešlo. To by mohl také přijít třeba o ucho a nebo paní kadeřnice o nervy a mi o paní kadeřnici. Takže nakonec Honzíka nosila zlatá sestřička Ivanka a Honzík ječel tak urputně, že to skoro vypadalo, že jí za chvilku pozvrací.

Jsem ráda, že máme to šílené kolečko po doktorech za sebou. Další nás čeká za pár dní, Lucka i Ivetka jdou na testy na alergologii... to zase bude.

137. DEN - Velikonoční věnec

Nalákaly mě na něj Pendulka a Peguš. Fotečky krásný. Mlsná huba má i dětiček. Tvaroh doma máme a tak se vrhám hned ráno na zadělávání. Akorát máme maličkou změnu. Místo povidel dáváme tvaroh a borůvky. Jsem na to moc zvědavá, zatím voní nádherně a máme rovnou 2 kousky :-).

136. DEN

Tohle nepotřebuje ani komentář...

135. DEN

Venku je tuze hnusně. Nějak se nám nic nechce a tak jen tak lenošíme doma. Poklízím, žehlím a táta má konečně chvilku čas, tak si hraje s dětma. Staví lego, pouští mašinky, čte pohádky, prohlíží s Honzíkem knížky, přebaluje, prostě takový pohodový, kdy si dětičky užívají tatínka.
Já ještě odpoledne mizím a jedu s tátou za máminou sestrou, tetou Alenkou. Bydlí v Modřanech a dneska jsem zjistila, že bydlí jen pár minut od kamarádky Gábiny.
Teta je vášnivá zahradnice a myslím, že tyhle geny jsem zdědila stejně jako ona po mém dědečkovi. Byl to mámin tatínek. Teta má na okně papriky, chystá se sázet semínka rajčat, ale hlavně, celý barák je plný květin. Kam oko pohlédne, všude krásně květina.
No myslím, že tento stojan plný orchidejí mluví za vše.


Jsem moc ráda, že jsem tetu zase viděla. Má s mámou hodně společného a chvilkama jsem měla i pocit, jak kdyby byla zase s námi.

134. DEN - Mlha

Dneska bylo přímo úžasně. Hned ráno jsem pořídila fotečku na blog. Bylo to jasný. Krásné slunečné ikdyž velice chladné ráno, a zvedající se mlha, kterou odnášel vítr směrem k Praze.
Mára s Honzíkem a s Ivetkou jeli na poštu, do květinářství a pak jsme se sešli všichni v obchodě. Bohuže velké auto máme už téměř 14 dní v servisu a do fávošíka se všichni už nevejdeme. Takže Lucka si vzala kolo a já běžela vedle ní. Dojeli jsme do obchodu, společně všichni nakoupili, táta naloži nákup a 2 děti do auta a zase jeli domů a my s Luckou vyrazily za nima. Já opět klusmo a Lucinka kolmo. Už jí to šlo pěkně. Jen jsem jí přidržovala za rukáv od bundy. Sice ještě pořádně neudrží rovnováhu, motá se, ale jde jí to zase o kus lépe. A když jela z mírného kopečka, tak ujela i tak 10 metrů bez držení, což je paráda.
Dali jsme si rychlou sváču a vyrazili na kus dne na zahradu. Bylo opravdu nádherně a byl by hřích počasí nevyužít. Honzík chrupkal v kočárku, holky pekly dortíky a hledaly poklad v hromadě písku. Já stříhala stromky, růže, keře. A Mára vyrazil s pilou na dříví. Hned za vjezdem čistili silničáři pangejt a vyřezali tam nějaké akáty. Válelo se tam všude plno dříví, tak jsme nelenili a pěknou hromadu metrovek si naskládali na zahradu. Ten nejširší kmen už byl totiž odvezený a je mi úplně jasné, že zbytek tam nechají ladem na vždy. Takže na podzim tu haldu bordelu budeme muset asi spálit...
A večer už jsme jen odpočívali, nějak nás to jarní sluníčko znavilo.

133. DEN

Celý den jsem nefotila až na pár foteček krásně rozkvetlé azalky.
Večer jsem šla na třídní sraz se základkou po 15ti letech a chtěla jsem si brát foťák sebou. Tak jsem si říkala, fotečka je jasná.

Ale chyba, zapomněla jsem svého miláčka doma.

Ale nevadí. Večer se úžasně vydařil. Skvěle jsme všichni pokecali. Byl to úžasný relax, ikdyž hlavním předmětem večera byly stejně dětičky nás všech.

Takže alespoň ta azalka.

132. DEN

Dneska jsem nějak bez nálady, nevím co fotit. A jak tak sedím v dětském pokojíčku a čtu si s Honzíkem, tak jsem zavadila pohledem o odpadkový koš. Docela veselý,ne????

131. DEN

2. února jsem dávala na blog fotečku klíčícího modrého semínka. Byla to pěkná záhada, co se z něj vyklube.
A teď už to vím :-)

130. DEN - Barvičky jara

Venku je sice hnusně, ale nám na trávníku kolem baráčku už svítí tahle krásná sluníčka :-)

129. DEN - Palanda

Celé sobotní odpoledne jsme makali na zahrádce. Táta chytnul asi nějakou jarní mízu či co. V podvečer ještě rychle dojel koupit trámky a prkýnka a večer pak během hodinky spojil holkám postýlky v úžasnou palandu.

Holky jsou moc nadšené.

Táto, děkujeme :-)

128. DEN - Marodný oslavenec

V plánu byla oslava Honzíkových narozenin. Ovšem plány padají. Honza má od včera zase teploty. Každou chvilku má přes 39. Nic ho nebaví, pláče, protivkuje. Prostě jako každé nemocné dítko.
Takže odpoledne, když mu bylo alespoň krapet lépe, jsme ho tedy vyfotili s dortíkem, který ani neochutnal.

127. DEN - Vltava

Jarní tání, rozbouřené potůčky, rozvodněné řeky....
Vltava už je u nás opět na 1. stupni. Není to nic hrozného, ale i tak se bojíme. Už se vylila z koryta, na protějším břehu už zaplavila louky. Musíme doufat.

126. DEN - Středověký dům

Dneska jsme se vydali společně s tetou Baruškou a Gábinou do muzea na Florenci.
Lákadlem byla nově otevřená expozice pro děti - Středověký dům. Nakonec to byla jen taková jedna komůrka, ale dětem se tam moc líbilo. Hlavně středověký suchý záchod, ten byl asi favoritem. No a pak loutky, z těch byla unešená naše Lucka. Tak se hned pokoušela hrát pohádku o perníkové chaloupce s Mařenkou a Jeníčkem.
Všichni to bravurně zvládali, i malá Adélka s Matouškem. Honzík byl v novém kočárku taky zlatíčko. Tak doufám, že brzy zase někam vyrazíme.

125.DEN - Jak jsem utekl roku

Uteklo to strašně rychle. To naše heboučké, voňavé a maličkaté miminko nějak moooc rychle vyrostl. Je z něj kluk jak buk, váží bez kousíčku 10 kilo a takhle utekl roku.

Kvalita je opravdu strašná, já vím, ale lepší než nic :-)

124. DEN - Ze zahrádky

Včera jsem koukala, že brzy budu muset vyndat nůžky a spoustu starého ostříhat. Tak ještě, než se vrhnu do stříhání ...

122. DEN - Probouzení

Dneska jsme si užívali na mini srazíku na Palmovce. Bylo to moc fajn. Odpočinula jsem si, ale zapomněla jse doma foťák, chyba.
Takže když jsem se dovekli domů ze školky, tak rychle ještě vybíhám na zahrádku a musím zdokumentovat krokusy. Před pár dny tam byl ještě sníh a teď už to opravdu vypadá na jaro.
Příroda se probouzí a bude krásně a teplo.

121. DEN - Botičky

Dnes odpoledne jsem s dětma vyrazila na nákupy. Lucinka a Honzík mají nové botky. A takhle v nich Honzík běhá po kuchyni.

120. DEN - Balónek

Holky byly dneska s babičkou a dědou Göllnerovic na slibovaném výletu. Jeli do Holešovic, podívat se na žraloky a ještě zvládli krátce i Matějskou. Holky si mohly vybrat balónek. Cesta v metru prý byla úžasná. To věřím, že cestující měli o zábavu postaráno, když jim tam lítali balonky.
Myslím, že až na Ivetin řev na kolotoči si to všichni 4 pěkně užili a holky mají zase spoustu zážitků.
Takže takhle nám teď u stropu plave srdíčko a ještě jedno žluté kuře...Jsem zvědavá, jak dlouho tam vydrží, jestli vůbec přežijí zítřek.