119. DEN - Zabijačka

Každý rok nám děda sežene domácí prasátko a pak děláme zabijačku. Je to celkem záhul, jsme všichni v jednom kole a každý dělá co může.Tady je zrovna děda v akci. Opět fotil Mára, ještě, že ho mám. Jinak bych opět neměla co dávat na blog.

118. DEN

Tak tahle fotka je 2 dny stará. Dneska jsem opravdu nezvládla nic a myslím, že by bylo škoda, kdybych sem tuhle fotečku nedala.Honzíkova oblíbená hra.... kdo vyhází více oblečení z šuplíčku. Nejraději vše vyhází a pak si to dává na hlavu. Teď má zlepšovák, už tam zvládne vlézt. Já z něj asi jednou vykvetu.
Dneska jsme byli s dědou pro masíčko a celé večer jsem krájela, krájela a krájela....

117. DEN - svíčka

Už chystáme vše možné na zabijačku. Nestíhám, nestíhám.
Ale večer už je pohodička, zapaluji si svíčku pro lepší náladu a hned běžím pro foťák. Mám ze snímku radost, povedlo se mi to lépe, než jsem očekávala :-)

116. DEN

Ráno jsme jeli s Ivetkou na kardiologii. Kontrola je ok, slabý šelest stále je, ale není to nic hrozného. Tak jdeme na kontrolu až za 3 roky.
Ještě jsem toho hodně zařídili a odpoledne jsme vyrazili na zahradu. Táta si na dnešek vzal dovolenou, tak toho musíme patřičně využít.
A protože vykouklo sluníčko, rozhodla jsem, že se smontuje foliovník. Takže Mára zryl kus země, zaryl kompost a s VELKÝM pomocníkem mi postavil krásný foliovník, který jsem nedávno dostala.
Hezky jsem si i zavzpomínala. Loni touhle dobou bylo mnohem tepleji a já ještě s Honzíkem v bříšku sázela semínka ředkviček. Dneska už tu Honzík ťape a pomáhá.

115. DEN

Tak dneska je to první den, co jsem nic nenafotila.
Neměla jsem vůbec náladu ani myšlenky na nějaké focení. Rozstonal se nám dědův pejsek a tek jsme trávili celý den na veterině. Kde se Míša podrobil rentgenu, knučel na sonu, statečně zvládl odběr krve, nechal si zavést kanylu a nakonec ještě zvládl sedět více jak hodinu s kapačkou. No musela jsem si k němu kleknou na zem a být u něj. Nejen proto, aby byl v klidu kvůli pacičce, ale také proto, že se neustále chtěl prát s nějakými dalšími zvířecími pacienty.
Konečně po několika hodinách máme výsledky, všechno ok. Až tedy na tu mrtvičku. Holt už je to starší pejsek, už je mu minimálně 11 let. Takže má nárok na nějaké ty trable.
Navíc příspěvek píšu zpětně... o den déle. Dneska jsem byla Míšu v poledne venčit. V pohodě vyšel ven, žádné padání, motolice není tak strašná. Tik v očíčkách je také lepší. Určitě se proti včerejšku zlepšil.
Na kontrole ho pochválili, že je dneska lepší, už nedostal ani lék. Mělo by se prý vše pomalu zlepšovat. Jen zatím nemá chuť jíst, tak snad to bude zítra zase o trošku lepší.


No ale s fotečkou mě nakonec zachránil Mára. Včera hlídal doma děti a k obídku jim udělal úžasné palačinky. Já měla odpoledne také. Byly fantastické. Tak jen doufám, že nám tatínek uvaří něco častěji, protože je moc šikovný. A dokonce pořídil i fotečku.

114 DEN - Šikula

Dneska je Lucinka doma, celý týden mají ve školce prázdniny. Tak jsem si říkala, jaký to bude klídek....
Hned ráno jsem se přesvědčila, že zase takový klídek to tedy nebude.
Zatím co jsem ládovala prádlo do pračky tak si Iveta donesla svačinku do pokoje. Normálně jí v kuchyni, ale kelímek si odnesla do pokojíčku, aby jí ho Lucka otevřela. Samozřejmě, náš Honzík, jak vidí nějaké jídlo, tak jde po něm. Takže milej chlapeček, prý holkám montíka vytrhnul z rukou, a odkráčel s ním do koutku. Samozřejmě, chyběla lžička. Nevadí. Chytrolín popadl ze země jednu z válejících se tužek a začal se krmit.....

Já zapla pračku, jdu se kouknout, co se tam zase děje a musela jsem se smát. Plačící holky a spokojený Honzík... No já tedy zase tak spokojená nebyla. Čapla jsem ho, svlékla, umyla a šla na koberec... Omluvou mu je, že přilez s jedním vlhkým ubrouskem a pomáhal mi ten koberec čistit.....

Ten náš kluk je táááák šikovný a táááák nenažraný....

113. DEN - Maminka

Tatínek dneska měl být v práci. Nešel, zůstal s námi doma, ale i tak téměř celý den pracoval. Tak jsem po obídku jsem vzala děti a šly jsme ven, aby táta mohl pracovat a měl klid. Sice krápalo, bylo opravdu ošklivě, ale to nevadí.
Jdeme se podívat do Chaloupek na naši oblíbenou "holčičku". Stojí před krásnou vilkou, která nese jméno MAMINKA. Někdo měl zřejmě svojí maminku tak moc rád, že po ní pojmenoval letní sídlo a možná ji i nechal udělat sošku...To ale s jistotou nevíme...

Už jako malá holka jsem sem ráda chodívala a dívala se do té klidné tváře...mám pocit, že tam musí být někde magnet. Vždycky mě "něco" donutí jen tak chvilku stát a dívat se...