119. DEN - Zabijačka

Každý rok nám děda sežene domácí prasátko a pak děláme zabijačku. Je to celkem záhul, jsme všichni v jednom kole a každý dělá co může.Tady je zrovna děda v akci. Opět fotil Mára, ještě, že ho mám. Jinak bych opět neměla co dávat na blog.

118. DEN

Tak tahle fotka je 2 dny stará. Dneska jsem opravdu nezvládla nic a myslím, že by bylo škoda, kdybych sem tuhle fotečku nedala.Honzíkova oblíbená hra.... kdo vyhází více oblečení z šuplíčku. Nejraději vše vyhází a pak si to dává na hlavu. Teď má zlepšovák, už tam zvládne vlézt. Já z něj asi jednou vykvetu.
Dneska jsme byli s dědou pro masíčko a celé večer jsem krájela, krájela a krájela....

117. DEN - svíčka

Už chystáme vše možné na zabijačku. Nestíhám, nestíhám.
Ale večer už je pohodička, zapaluji si svíčku pro lepší náladu a hned běžím pro foťák. Mám ze snímku radost, povedlo se mi to lépe, než jsem očekávala :-)

116. DEN

Ráno jsme jeli s Ivetkou na kardiologii. Kontrola je ok, slabý šelest stále je, ale není to nic hrozného. Tak jdeme na kontrolu až za 3 roky.
Ještě jsem toho hodně zařídili a odpoledne jsme vyrazili na zahradu. Táta si na dnešek vzal dovolenou, tak toho musíme patřičně využít.
A protože vykouklo sluníčko, rozhodla jsem, že se smontuje foliovník. Takže Mára zryl kus země, zaryl kompost a s VELKÝM pomocníkem mi postavil krásný foliovník, který jsem nedávno dostala.
Hezky jsem si i zavzpomínala. Loni touhle dobou bylo mnohem tepleji a já ještě s Honzíkem v bříšku sázela semínka ředkviček. Dneska už tu Honzík ťape a pomáhá.

115. DEN

Tak dneska je to první den, co jsem nic nenafotila.
Neměla jsem vůbec náladu ani myšlenky na nějaké focení. Rozstonal se nám dědův pejsek a tek jsme trávili celý den na veterině. Kde se Míša podrobil rentgenu, knučel na sonu, statečně zvládl odběr krve, nechal si zavést kanylu a nakonec ještě zvládl sedět více jak hodinu s kapačkou. No musela jsem si k němu kleknou na zem a být u něj. Nejen proto, aby byl v klidu kvůli pacičce, ale také proto, že se neustále chtěl prát s nějakými dalšími zvířecími pacienty.
Konečně po několika hodinách máme výsledky, všechno ok. Až tedy na tu mrtvičku. Holt už je to starší pejsek, už je mu minimálně 11 let. Takže má nárok na nějaké ty trable.
Navíc příspěvek píšu zpětně... o den déle. Dneska jsem byla Míšu v poledne venčit. V pohodě vyšel ven, žádné padání, motolice není tak strašná. Tik v očíčkách je také lepší. Určitě se proti včerejšku zlepšil.
Na kontrole ho pochválili, že je dneska lepší, už nedostal ani lék. Mělo by se prý vše pomalu zlepšovat. Jen zatím nemá chuť jíst, tak snad to bude zítra zase o trošku lepší.


No ale s fotečkou mě nakonec zachránil Mára. Včera hlídal doma děti a k obídku jim udělal úžasné palačinky. Já měla odpoledne také. Byly fantastické. Tak jen doufám, že nám tatínek uvaří něco častěji, protože je moc šikovný. A dokonce pořídil i fotečku.

114 DEN - Šikula

Dneska je Lucinka doma, celý týden mají ve školce prázdniny. Tak jsem si říkala, jaký to bude klídek....
Hned ráno jsem se přesvědčila, že zase takový klídek to tedy nebude.
Zatím co jsem ládovala prádlo do pračky tak si Iveta donesla svačinku do pokoje. Normálně jí v kuchyni, ale kelímek si odnesla do pokojíčku, aby jí ho Lucka otevřela. Samozřejmě, náš Honzík, jak vidí nějaké jídlo, tak jde po něm. Takže milej chlapeček, prý holkám montíka vytrhnul z rukou, a odkráčel s ním do koutku. Samozřejmě, chyběla lžička. Nevadí. Chytrolín popadl ze země jednu z válejících se tužek a začal se krmit.....

Já zapla pračku, jdu se kouknout, co se tam zase děje a musela jsem se smát. Plačící holky a spokojený Honzík... No já tedy zase tak spokojená nebyla. Čapla jsem ho, svlékla, umyla a šla na koberec... Omluvou mu je, že přilez s jedním vlhkým ubrouskem a pomáhal mi ten koberec čistit.....

Ten náš kluk je táááák šikovný a táááák nenažraný....

113. DEN - Maminka

Tatínek dneska měl být v práci. Nešel, zůstal s námi doma, ale i tak téměř celý den pracoval. Tak jsem po obídku jsem vzala děti a šly jsme ven, aby táta mohl pracovat a měl klid. Sice krápalo, bylo opravdu ošklivě, ale to nevadí.
Jdeme se podívat do Chaloupek na naši oblíbenou "holčičku". Stojí před krásnou vilkou, která nese jméno MAMINKA. Někdo měl zřejmě svojí maminku tak moc rád, že po ní pojmenoval letní sídlo a možná ji i nechal udělat sošku...To ale s jistotou nevíme...

Už jako malá holka jsem sem ráda chodívala a dívala se do té klidné tváře...mám pocit, že tam musí být někde magnet. Vždycky mě "něco" donutí jen tak chvilku stát a dívat se...

112. DEN

Dneska to byl pořádně náročný den.
Už před 9 vyrážíme z domova a jedeme k dědovi ostříhat větvičky z vinné révy. Pak frčíme do OBI koupit pro dědu Jirku dárek k 55. narozeninám a rovnou pokračuje do Kozojed. Cesta je dlouhá a Honzík celou dobu ječí a ječí. Mára je jak na jehlách... Honza ne a ne přestat. Prostě autosedačka ani cestování mu vůbec nedělá dobře.
Nakonec jsme všichni ve zdraví dorazili.
Mezi obídkem a dortem si Mára půjčil foťák od dědy a fotí a fotí.
Takže jedna s mou maličkostí a jak jinak, než s mamánkem.



Čeká nás ještě jedna návštěva a tak vyrážíme po dortíku dále. Směr Sázava. Jsme tam za chvilku. Dětičky si zatím chviličku zdřímly v autě a nabraly sílu na další řádění.
U Janči to bylo moc fajn. Markétce jsou 4 roky, takže holky si spolu skvěle vyhrály. Přidal se i Honzík, takže jsme s Jančou bezvadně pokecaly.
Holkám se od Markétky vůbec nechtělo a ještě doma byl řev a ptaly se, kdy zase za Markétkou vyrazíme. Takže jsem musela slíbit, že hned jak bude tepleji, tak nasedneme do vláčku a uděláme si krásný výlet do Sázavy.
Dneska vyjímečně vložím 2 fotečky.
Takhle suprově si to holky užily u Markétky

111. DEN

Tak jsem se dočkala. Konečně mi vykvetl dáreček, který jsem dostala na Valentýna :-).
Doma máme téměř jaro, ale za oknem je stále bílo.

110. DEN

Venku stále padá a padá,nikam se nám nechce, tak se věnujeme oblíbené činnosti :-). Ivetka zrovna kreslí tatínka.

109.DEN - Motýlci

Dnešní den jsme s Ivetkou a s Honzíkem sháněli dáreček pro naši milou a nejhodnější prababičku Vlastičku. Bude mít totiž krásné, 75. narozeniny.
Doufáme, že se jí bude dáreček líbit. Zítra se ještě vrhneme na přáníčko a v pátek poběžíme na poštu.

Honzík dneska zase udělal obrovské pokroky, dopoledne přešel celou kuchyň, odpoledne už i pokojík. A nejvíc z toho byla nadšená Lucinka. Ona tady s ním každou chvilku chodí za ruce, vodí ho, prostě mu pomáhá a krásně se o něj stará. A dneska po příchodu ze školky jí to Honzík předvedl. Hned za mnou běžela a volala "mamí, Honzík už chodí, on chodí úplně sám". Byl to takový krásný momentík, že jsem musela až šáhnout po kapesníku. Lucinka je takový náš malý motýlek a obrovská citlivá dušička.

108. DEN - Kousanec

Dopoledne jsme se vydali do knihovny v Modřanech, kde byla úžasná beseda na téma "sourozenecké vztahy". Bylo to moc přínosné. Ovšem těsně před koncem si náš malý frajer způsobil menší úraz.
Neustále chodí a vystrkuje plazáček. Často mu říkám, ať ho schová a nebo se do něj kousne. Tak, už se stalo. Naštěstí má jen spodní zuby, takže kousaneček je jen na spodní straně jazyka a není to až tak hrozné. Má to spíš takové celkově pohmožděné a nateklé. Ale krve z něj tedy teklo dost.
Fotka tedy není nif moc, je celý ukoptěný, unudlaný od věčného pláče, ale ty čertíky má v očích pořád. Uličník můj malý...

107. DEN - Sněhová nadílka

Opět se ochladilo, sněží a sněží. Takže jedna dokumentační z naší stráně.

106. DEN - ZOO

Holky měly už hodně dlouho slíbenou zoo. Takže ráno jsme vyrazili směr Troja. Ještě rychle na benzínku dofouknout kolo, jinak bychom tam také nemuseli dojet a hurá na zvířátka.
U brány jsme lehce před 10:00 a na počítadle svítí teprve 119. Jak by ne, je pěkná zima, ale občas vykoukne i sluníčko.
Vyrážíme hnd na žirafky, dokud je síla a nebolí nožičky. Honzík je totálně nadšený a neustále ukazuje prstíčkem na dlouhonohé krasavice se štíhlými krky. Od žiraf směřujeme do Indonéské džungle. Tam se povaloval jen jeden líný orangutan, ale želvičky byly kouzelné. Samozrejmě se musíme na chvilku zastavit u skluzavky a vyrážíme dál.
Po dobrém obídku už jsme chodili jen v dolní části. Honzík ještě vytuhnul v kočárku, tak neviděl ani tygříky, gorilky a gaviály. Ale na naše oblíbené TUŇÁKY už je opět vzhůru a zase ukazuje prstíčkem o 106.
V zoo jsme byli krásných 5 hodin. Uteklo to neuvěřitelně rychle. Musím říct, že i přes dost chladné počasí jsme si ten den náramně užili. Byla to taková rodinná pohodička a idylka.
Fotek tedy nemáme moc, fotil převážně Mára, ale i tak jsem tam jednu moji s oblíbenými plameňáky našla. Je to sice máznuté, ale mě už se klepaly ruce.

105. DEN - Srdíčko

Ráno přijel děda Honza pomoct řezat dříví. Já naskládala postupně všechna děcka do auta a vyrážíme na nákup. Musíme koupit také něco pro dědu, na oplátku, protože holkám přivezl krásné čerstvé jahody. Nakonec jsme mu koupili matesy, budou se mu hodit. Večer mají totiž výroční hasičskou schůzi. Takže zítra ráno si je určitě rád dá k snídani.

Radost z jahůdek je obrovská. Holky už je neměly nějaký ten pátek, takže jejich nadšení neznalo meze. Akorát musely chuděrky chvilku počkat, protože maminka musela hned zas fotit jak blázen. Takže stály kolem mne a jedna přes druhou se mě ptaly, kdy už to bude a kdy už si konečně nějakou tu jahůdku mohou vzít.
Nejdřív jsem zkoušela aranžovat 2 půlky vedle sebe a vytvořit tak srdíčko. Nakonec ale vyhrála samotná jahůdka- Ale když člověk trošku popustí uzdu fantazii, tak tam to srdíčko také vidí.
Takže máme stylově na Valentýna srdíčko.

Odpoledne mě pobavil Honzík. Táta se chystal také na schůzi a náš junior mu přinesl baterku. Asi , aby si v noci mohl svítit :-)až se bude za měsíčku vracet zpět. Jinak náš benjamínek stále méně a méně leze. Jak může, tak radši chodí kolem zdí, nábytku a zlehka se přidržuje jednou rukou. Taky se často pustí a pak udělá tak 3-4 krůčky, než se skácí k zemi. Akorát nějak nestíhám. Vždy jsem pomalejší a nebo jak vidí, že mamča číhá, tak se zachechtá, spustí se na kolena a už to metelí po čtyřech. Ale musím napsat, že je rychlejší než holky. Ikdyž se říká, že jsou ti kluci pomalejší, tak u nás tedy ani omylem a to holky byly taky pěkně urychlené.

104. DEN - Andílek

Vánoce jsou sice daleko, ale večer jsem si zase sedla ke korálkům a krásně si vyčistila hlavu. Je to úžasný relax. Myslím, že víc nemusím dodávat.

103. DEN - Sedmikráska

Venku je ještě blátivo, tam bych sedmikrásky určitě hledat nešla. Ale v čaji, který jsem si před chvilkou udělala, tak tam jsem jich našla hnedle několik :-).

102. DEN - Bublinky

Nedávno jsem fotila bublinky z bublifuku. Dneska jsou trošku jinačí. Možná i lepšejší. Holky už si vyžádaly zase lívance. Jsou obě doma, nějak všichni smrkáme, tak je Lucka s námi v teploučku. Slečny mne přehlasovaly a tak jsme šly zadělávat těsto. Holky vaření děsně baví, mě už tedy méně uklízet ten bordel, který mi tam nadělají, ale překousnu to.
U pečení už mám klídek. Vědí, že k plotně může zatím jen máma, tak se klidí do pokojíčku. Já zatím běžím pro miláčka a cvakám o 106, abych tu nadýchanou dobrotu nepřipálila :-).

101 DEN - Dárek

Dneska přijela před obědem na návštěvu babička. Tak jdeme všichni pro Lucinku, na procházku, odpoledne žehlím, uklízím. Prostě koloč běžného dne.
Večer mě velice mile překvapil můj drahý manžel. Jel pro nějakou zeleninu a pár drobností... A dovezl mi předčasný dárek k sv. Valentýnu. Ještě jsem tedy dostala narcisky, ale na ty si ještě počkám než vykvetou.
Bonsai mě překvapila, je docela fotogenická.

100. DEN

A je to tady. Uteklo to strašně moc rychle a už 100 dní jsem doslova závislá na foťáku. Nejdříve jsem si říkala, že to jen zkusím, že budu jen dokumentovat jak nám rostou děti a zahrádka. Ale během pár dní už jsem focení propadla.

Už od rána jsem přemýšlela, co dneska vyfotím. Napadalo mě spoustu věcí. 100 korálků, 100 kuliček, čočka, oříšky.... Také jsem si uvědomila, že když jsme doma všichni, máme krásných 100 prstíků v naší domácnosti... Ale to byl zase problém, jak to naaranžovat.

No nic, nechávám to osudu a frčíme pro Lucinku do školky. Je nádherně, všude spousta ptáčků. Vidíme strakapouda, brhlíka, vrabčáky, kosáky, sýkorky. Všichni zpívají o 106. Je opravdu krásně a sluníčko hřeje. Honzík nám po cestě domů usnul a tak jsem ho jen přenesla z auta ven do kočárku. Holky šupajdily okamžitě na písek a letos poprvé jsem jim dovolila skluzavku a houpačku. To bylo radosti. Za odměnu mi udělaly krásný dortík. To je jasný, hned jsem běžela domů pro mého miláčka a už jsem věděla, co bude večer na blogu.

Musím poděkovat všem, díky kterým jsem s tím vším vůbec začala. Holky, díky moc, strašně ráda k vám chodím pro inspiraci, odreagovat se a zlepšit si náladu.

A to největší poděkování patří mému milovanému, který mi se vším moc pomáhá. Vysvětluje, radí, nastavuje a trpělivě odpovídá na mé všetečné otázky.
Máro, děkuji.

99. DEN - Fialová dobrota

Dneska jsem dělala úžasné tvarohové noky s borůvkovou omáčkou. Bylo to moc, moc dobré. A všichni jsme měli úžasně fialové pusy :-).
Pendulko, díky za receptík.

98. DEN - Krmení dravé zvěře

Dneska holky pomáhaly s krmením Honzíka. Je neuvěřitelně rychlý a holky mají co dělat. Akorát jsem je tedy na chvilku vyrušila, ale byl to jen momentík. Pak už zase dlabal o 106.

97. DEN - Buchty jako od babičky

Lucka už zase škemrá o buchty. Tak se ráno vypravíme do obchodu pro tvaroh. Naštěstí zrovna byl k mání. Takže po příchodu domů se zase může začít zadělávat. Holky poslední dobou neustále chtějí pomáhat. Sice občas spíš uškodí, upustí vejce, rozlijou mlékou, ale jsem ráda, že je to baví.
Dneska jsem nevyndavala pekárnu. Zadělala jsem pěkně postaru. Holky nademnou stály jak dvě sudičky a koukaly a neustále se na něco vyptávaly. V jednu chvilku jsem si vzpomněla, jak jsem vždycky já pozorovala svou babičku, jak zadělává na buchty. Üplně jsem to živě viděla. Vždyť jsem také seděla na stejném místě, jako sedávala má babička. Koukala ze stejného okna ven. A hlavně, buchty jsem pekla i v pekáčku stejném, jako ona. Zůstal tu v kuchyni a já neměla to srdce ho vyhodit. Je to kus života a strašně moc krásných vzpomínek.

96. DEN - Mahon

Dneska je Lucinka doma. OPĚT. Zase už kašle, smrká, kýchá. Nic hrozného, ale radši bude doma v teple. Takže když Honzík po obídku usnul, tak opět mažu s foťákem na zahradu, pro nějaký úlovek.
Na Mahonu už je pidináznak žlutého kvítku.

95.DEN

Dneska jsme šli ze školky na poštu a pak za odměnu do cukrárny. Foťák jsem sice brala, ale nějak nebyl čas něco fotit. Popravdě, snad nebylo ani co. Tak když jsme přijeli odpoledne domů, tak jsem rychle vyběhla na zahradu.
A zase ty sněženky, nic jiného tam zatím ještě nekvete.. Tentokrát už jsou mnohem větší a bělejší. Jen škoda, že nezasvítí sluníčko. Tak třeba zítra...

94. DEN

Odpledne, když jsme přišli ze školky, tak jsme upekli s Honzíkem a holkama perníček. Pomáchat chtějí všichni, všichni najednou nosit vejce, podat cukr, připravit plech. Takže dnešní společné dílo.

93 - DEN - Modré tajemství

Před pár dny jsem zasadila první várku semínek. Stáleplodící jahody, převislé jahůdky, papriky, 2 druhy feferonek a taky směs trvalek. Byla tam i 3 velká krásně modrá semínka. Na ty jsem od začátku mooooc zvědavá. Už se nemůžu dočkat, až mi vykvete kytička z tak krásně modrého semínka. Zatím tedy semínka jen vyklíčila a ještě ani neukázala lísteček.
Kdyby někdo náhodou věděl, jaké kytičce semínko patří, tak se vůbec nebudu zlobit, že mi napoví :-)
Ta barvička bohužel není tak krásná jako naživo.

92. DEN - Česnek

Nejen, že je moc dobrý, ale mě i moc líbí, když je takhle rozkrojený. A upečený je úžasně sladký.
Sice to nebyl dnešní oběd, sníme tu dobrůtku až zítra k véče, ale byla to dnešní asi nejpovedenější fotečka.
Hrozně ráda vařím, dneska jsem se v kuchyni opravdu zase vydováděla. Ještě jsem dělala ptáčky, ty ale nejsou tak fotogenický :-).
No a Mára zase řádil ve sklípku, kde betonoval podlahu, ale byl tam zavřený a děti seděly na poklopu a hlídaly ho, asi aby pěkně pracoval a neutekl :-).
Takže dneska na plné čáře vyhrává česnek.