Lucka už zase škemrá o buchty. Tak se ráno vypravíme do obchodu pro tvaroh. Naštěstí zrovna byl k mání. Takže po příchodu domů se zase může začít zadělávat. Holky poslední dobou neustále chtějí pomáhat. Sice občas spíš uškodí, upustí vejce, rozlijou mlékou, ale jsem ráda, že je to baví.
Dneska jsem nevyndavala pekárnu. Zadělala jsem pěkně postaru. Holky nademnou stály jak dvě sudičky a koukaly a neustále se na něco vyptávaly. V jednu chvilku jsem si vzpomněla, jak jsem vždycky já pozorovala svou babičku, jak zadělává na buchty. Üplně jsem to živě viděla. Vždyť jsem také seděla na stejném místě, jako sedávala má babička. Koukala ze stejného okna ven. A hlavně, buchty jsem pekla i v pekáčku stejném, jako ona. Zůstal tu v kuchyni a já neměla to srdce ho vyhodit. Je to kus života a strašně moc krásných vzpomínek.
1 komentář:
Pavli, myslím, že tou atmosférou byly ty buchty ještě lepší. Taky si pamatuju, když babička míchala těsto na vánočku - je to pěkná dřina :-) A přesně mám určité vůně,situace, místa spojená s dětstvím a nikdy na ně nezapomenu. B.
Okomentovat